Historie města Oder
Odry jsou prvním městem na horním toku řeky Odry. V malebném údolí Oderské kotliny obklopené lesnatými svahy, otevírající se do Moravské brány. Kotlina má obdélníkový tvar a je jednou z nejvýraznějších sníženin celého Nízkého Jeseníku. Okolí města tvoří Přírodní park Oderské Vrchy s výskytem vzácných druhů živočichů a rostlin. Územně spadá do Moravskoslezského kraje a je obcí s rozšířenou správní působností. Leží na železniční trati Suchdol n. O. – Budišov n. Bud. (č. 276) a silnici II/647 Přerov – Ostrava. V současné době má pět a půl tisíce obyvatel, další dva tisíce žije v připojených obcích Dobešov, Kamenka, Klokočůvek, Loučky, Pohoř, Tošovice, Veselí a Vítovka.
Obraz Oder z roku 1895
Osídlování
Strategickou osou v migraci zvěře, byla odjakživa Moravská brána, kterou se za migrující zvěří vydávali v době poledové lovci, zabezpečující potravou své kmeny. Jejich cesty vedly po vyšlapaných zvířecích trasách, procházejících, které byly používány k lovu a později i k obchodu. Tak vznikla proslulá Jantarová stezka. Kolem ní pak začalo vznikat osídlení prvních zemědělců a tím i čilý směnný obchod. Natrvalo se lidé v Oderské kotlině začali zabydlovat pravděpodobně začátkem 11. století, v dobách knížete Oldřicha a jeho syna Břetislava. Tito panovníci osvobodili Moravu od nadvlády Poláků a vytlačili je zhruba na úroveň řeky Odry. Kníže Břetislav pak ve 20. letech 11. století vybudoval obrannou linii z hradisek a stráží. Na příhodných místech byly zřízeny hospodářské dvory, rozrůstající se později ve vesnice.
Historická podoba hradu Milíkov podle Prof. Antona Rolledera - autora kroniky Oderska
Další vývoj osídlení Oderské kotliny zřejmě ovlivnil Břetislavův výboj do Polska v roce 1039, kdy se mu povedlo dobýt Hnězdno a odvézt odtud ostatky svatého Vojtěcha. Do Čech a na Moravu se bojovníci vraceli s bohatou kořistí a mnoha zajatci. Přísnější církevní pravidla však znemožňovala prodat tyto polské zajatce jako otroky a získat tak za ně další kapitál, poněvadž tito lidé přivezeni z Polska byli již křesťané. Proto většina zajatců skončila jako osídlenci na vhodných místech, zpravidla v pohraničí. Takovým místem mohl být Vyhnanov, nazvaný po nových osídlencích. Jednalo se o dřevěnou trhovou ves, dle pověsti postavenou na kůlech, položenou pod Pohořským kopcem na polích v okolí dnešní čističky odpadních vod. První písemné zprávy o Vyhnanovu máme až z období těsně před jeho zánikem, kdy se jednalo o darovací akt tišnovskému klášteru Přemyslem, markrabětem moravským, z roku 1234. Pak již o něm není dalších zpráv.
Historická mapa před rokem 1830 s vyobrazeným příkopem obepínajícím město
Nové osídlení Oderské kotliny proběhlo někdy v druhé polovině 13. století za krále Přemysla Otakara II, který podporoval zakládání německých kolonizačních měst na zeleném drnu. Přímé důkazy o tom, že se tak stalo, chybí, poněvadž zakládající listiny města Odry byly ztraceny. Vývojová souvislost dřívějšího Vyhnanova s nově založeným městem Odry je patrna z použití původních strážních věží v městském znaku Oder. Svou úlohu zde sehrála i blízkost opevnění Milíkova (dříve Babích Hrádků), kde mohli obyvatelé města najít útočiště. Oblast Oderska ležela celá v pohraničí, tedy potenciálně v ohrožené oblasti u Polska.
V roce 1357 se už uvádějí Odry jako opevněné město kruhového tvaru s kamennými hradbami, valy a s hlubokým příkopem. Uvnitř hradeb stálo asi 50 měšťanských domů, dřevěný kostel a kamenný hrad obdélníkového půdorysu. Hrad byl středem rozdělen na dvě nádvoří a na jeho západní straně stávala mohutná věž (hláska). Do města se vcházelo horní (Opavskou) a dolní (Hranickou) branou. Město bylo také vybaveno únikovými podzemními chodbami sloužícími i pro přívod pitné vody.
Plán města (1910) podle návrhu Vinzenze Tomase
Majitelé města
Podle informací z Rollederovy kroniky k roku 1241 byl prvním aspirantem na pána oblasti kastelán Milík z Hradce (nad Moravicí), který nechal opevnit starou pevnůstku Babí Hrádky (později Milíkov) na výběžku Dobešovského kopce. Brzy byl však jmenován do funkce komořího v Olomouci, čímž skončil v oblasti jeho vliv.
První písemně jmenovaný zeměpán byl Zbyněk z Tvorkova, když mu Opavský kníže Mikuláš v roce 1346 předal dvůr a ves Odry do dědictví. V roce 1350 získal Odry Štěpán ze Šternberka. Tehdy byla ves povýšena na město. To se stalo centrem panství spolu s 11 vesnicemi. Dal zde vybudovat pevný hrad a zastával také úřad zemského hejtmana Moravy. Rodu Šternberků patřily Odry až do roku 1446. Za dobu jejich panování se Odry staly jedním z nejvýznamnějších měst v dané oblasti. Za vlády Jiřího ze Šternberka v roce 1406 (správou panství za nezletilého byl pověřen Lacek z Kravař) udělila vrchnost městu právo výročního trhu, čímž se Odry staly obchodním střediskem celého panství. Mladý Jiří ze Šternberka převzal panství až v roce 1419.
Oderský zámek na historické pohlednici
Odry měly v těchto dobách hlavně strategický a obchodní význam, protože ležely na obchodní stezce zvané Vojenská cesta, spojující město Hranice na Moravě se starobylým Hradcem nad Moravicí. I když bylo Odersko dosídleno za německé kolonizace, vliv tohoto etnika slábl stálým střídáním české šlechty. Německý živel začal převládat až v dobách pobělohorských, kdy bylo panstvo pouze německé. Tento vliv na Odersku pominul až po II. Světové válce odsunem německého obyvatelstva. Poslední zbytky původního českého etnika se dochovaly v malé enklávě na Spálovsku.
Zámecký park na historické pohlednici
Husité v Odrách
Slavným obdobím pro město byla doba, kdy se Odry staly baštou husitů. V roce 1427 a 1428 husité podnikli spanilou jízdu přes jižní Moravu na Slovensko. Při cestě zpět se jich část vrátila s kořistí do Čech a část se vydala na sever proti Slezsku. Obsadili a vyplenili Přerov, Hranice na Moravě, zabrali Odry, zbořili klášter V Březové a vypálili Slatinu. Husité v Odrách zanechali silnou posádku pod velením Dobeše Puchaly, která se stala postrachem okolí. Odtud byl zabrán a vypálen Fulnek.
Bašt z 15. stol na Pásové ulici
Význam husitských Oder vzrostl v letech 1428 – 1432, kdy zde pobýval litevský princ Zikmund Korybutovič. Pod vedením Dobeše Puchaly táhli husité opavským panstvím, kde zpustošili sedm vesnic patřících vévodkyni z Ratiboře. Zikmund Korybutovič dobyl město Hlivice a zůstal zde do roku 1431. V polovině roku 1432 odchází Zikmund Korybutovič z Oder na pomoc novému velkoknížeti Swidrigellovi do rodné Litvy, která byla ve válce s Polskem a tam v roce 1435 umírá.
Jak dlouho se udržela husitská posádka v Odrách není známo. Nicméně Boček z Pozořic ještě určitou dobu podnikal se zbytky své posádky nájezdy na okolí a Odry opustil až někdy v letech 1434 – 1437, kdy se zmocnil hradu Drahotuše. Téhož roku vlastnil Odry opět Jiří ze Šternberka.
Majitelé města
Jiří ze Šternberka zemřel v roce 1440 bezdětný. Jeho bratr Lacek ze Šternberka na Lukově si přivlastnil nejen Fulnek a Bílovec, ale i Odry. Následovalo jednání a vyrovnání a v roce 1446 Odry vlastnili bratři Jeroným, Beneš a Jan z Lidéřova u Náměště na Hané. Dalším majitelem Oder byl od roku 1519 do roku1533 rod pánu z Fulštejna a od roku 1533 do roku 1612 vlastnili panství pánové ze Zvole. Ti nechali postavit na náměstí renesanční radnici, do níž byla zazděna pamětní deska znázorňující dva rytíře ve zbroji, držící štíty s rodovými znaky pánů ze Zvole a Potštejna. Pánové ze Zvole nechali přestavět oderský hrad do podoby renesančního zámku a zdokonalili mlýnský náhon, jenž byl prvotním předpokladem pro vznik manufakturní výroby. V roce 1602 vypukla v Odrách epidemie, při které zemřela třetina obyvatel, a navíc město zachvátil požár, mnoho domů zůstalo bez majitele. K tomu v roce 1604 přišla velká povodeň, která zničila všechny mosty ve městě.
Pohled na Odry od Dobešova na historické pohlednici
Období reformace, kdy vznikaly ve městě řemeslnické cechy, znamenalo pro Odry dobu rozkvětu. V době pobělohorské se na oderském panství střídala cizí šlechta. Od roku 1612 do roku 1616 patřily Odry pánům ze Sitsche (Siče) a Polnich Jagel (Polské Jagly). Dalším majitelem panství byl Šebor Pražma z Bílkova. Pražmové jako páni Oder jsou zmiňováni do roku 1632 a poté o nich není nic známo. Temným obdobím pro město byla třicetiletá válka, kdy Švédové Odry několikrát vyplenili. Zvláště utrpěl kostel sv. Bartoloměje, který byl až koncem 17. století dostavěn v barokním slohu téměř do dnešní podoby.
Původní Janský most na historické pohlednici
V roce 1660 získala panství hrabata z Werdenberka a později páni Lichnovští z Voštic. Majitelé panství pro zvýšení výnosů panství zaváděli novoty, které nebyly v souladu s jejich právy a tak se Odry a jejich okolí staly místem selských nepokojů a bouří. Za pánů Lichnovských prodělal renesanční zámek v letech 1730 – 1736 náročnou barokní přestavbu. Pro dosažení pohodlného přístupu k zámku byly ze strany náměstí zbourány dva měšťanské domy. Od roku 1792 patřilo panství Marii Teresii, hraběnce Schlabrendorfové, a po ní její sestře Charlottě z Fűrstenberku.
V druhé polovině 19. století v Odrách z malých dílen a manufaktur vznikají první továrny. V roce 1843 zde začala tovární výroba sukna, potom tovární výroba hedvábí. Gumotextilní výroba má svůj počátek v roce 1866. Rozvoj průmyslu urychlila výstavba železniční trati Suchdol n. Odrou – Budišov n. Budišovkou, která byla uvedena do provozu v roce1891. Posledními majiteli panství byl polský rod Potockich. Panství se ujali v roce 1906 a vydrželi v Odrách až do začátku okupace, kdy jim bylo panství zabráno němci. Hrabě dr. Adam Potocki se po válce ke svému majetku nepřihlásil a tak připadlo státu.
Pohled na Odry od Dobešova na historické pohlednici
Rozvoj průmyslu v Odrách dal impuls k rozvoji dělnického hnutí. V roce 1922 vznikla ve městě česká škola na Okružní ulici. Protože její kapacita nestačila, byla roku 1930 vystavěna nová česká škola. Velkou pílí místních německých firem byla v roce 1932 postavena i na tehdejší dobu velká německá škola. Dodnes je tato budova ve městě nepřehlédnutelnou dominantou.
Od začátku dvacátého století bylo Odersko silně ovlivněno levicovým hnutím. Odrám pak dokonce říkalo malá Moskva. Pod vlivem Henleinovy strany, která vyhrála v roce 1938 volby, bylo však Odersko silně nacionalizováno a na základě výsledků voleb defakto připojeno k Německu, jako Sudety. České obyvatelstvo počátkem října 1938 opustilo město a zůstal zde jen zbytek smíšených manželství. Téměř sedmiletá nacistická okupace znamenala pro stovky oderských občanů nejtěžší chvíle v životě. Mnozí se již ke svým blízkým nevrátili. Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1946 se do města přistěhovali Češi jak z blízkého okolí, tak i ze vzdálených míst. Tím začala nová epocha vývoje města.
Text: Květoslav Wiltsch, Historicko-Vlastivědný spolek v Odrách