O malebné vesničce Soběsuky ležící cca 3 km jihozápadně od Nepomuku se podařilo zjistit velmi málo. Základní údaje z Wikipedie, něco ze Stránek Sboru dobrovolných hasičů Soběsuky a historii starého rodu krčmářů Silovských z internetových stránek restaurace ANGUSFARM. Ale i tak, návštěva vesnice Soběsuky stojí za to, je zde pomník obětem 1. světové války, u místního rybníka sedí vodník, je tady zajímavá kaplička a pak křížek věnovaný asi obci, jehož vytesaný nápis jména obce je zářným příkladem pravdivosti lidové moudrosti „Dvakrát měř a jednou řež“ anebo také „Práce kvapná, málo platná“.
Soběsuky je vesnice, část obce Neurazy v okrese Plzeň-jih. Nachází se asi 3,5 km na severovýchod od Neuraz. Prochází zde silnice II/187. Je zde evidováno 80 adres. Trvale zde žije 118 obyvatel.
Z vesnice pochází rod Klausů, předků bývalého prezidenta Václava Klause.
O sboru dobrovolných hasičů Soběsuky
,,Sbor byl založen v roce 1905 na nátlak občanstva, protože do té doby nebyly žádné a nebo dostatečné pomůcky k hašení. Nebylo ani stříkačky...“ o založení sboru v místní kronice
30. července roku 1905 ve dvě hodiny odpoledne se sešli někteří soběsučtí občané v hospodě pana Jana Silovského, kde pod vedením tehdejšího starosty obce na Ustavující valné hromadě založili místní sbor dobrovolných hasičů. Zakládajících členů bylo tehdy 16.
Prvním starostou sboru byl zvolen Josef Král, velitelem František Březák, jednatelem František Silovský (č. p. 25), třemi členy výboru byli Matěj Silovský (č. p. 31), Jan Diviš (č. p. 49), a Václav Ptáček (č. p. 3). Dva náhradníci: Jan Silovský (č. p. 9) a Jakub Silovský (č. p. 42). A nakonec dva dohlížitelé účtů Josef Špeta (č. p. 30), tehdejší starosta obce a Josef Špeta (č. p. 43).
Členy byli Petr Diviš, Václav Špeta (č. p. 63), Vojtěch Kovář (č. p. 6), Jan Jícha a mlynář Josef Zahradník (č. p. 4). Uvedená jména figurují v našem sboru až na malé výjimky dodnes, již ve čtvrté nebo dokonce páté generaci.
Za pomoci členů a mecenášů sboru knížete ze Zelené hory Engelberta Auersperka, hraběte Josefa Walese z plánického panství a císaře Františka Josefa II. byla zakoupena ruční stříkačka, kterou sbor ve funkčním stavu vlastní dodnes.
Těžká doba nastala pro sbor i celou obec po vypuknutí první světové války. Z obce postupně narukovalo nejméně 60 mužů! 16 jich na různých frontách padlo, z toho 6 hasičů. Nebylo výjimkou, že z některé rodiny byli i 4 muži na frontě. Sbor proto poskytoval za války těmto rodinám finanční půjčky.
Na valné hromadě 2. února 1930 bylo odsouhlaseno zakoupení nové motorové stříkačky. Pro výhrady obce se ale koupě neuskutečnila. Pro nákup hovořil i zápis o kontrole připravenosti sboru z 5. března 1938:
,, Po vyhlášení poplachu se všichni členové zúčastnili cvičení se stříkačkou , načež byla za čtvrt hodiny u vody. Poněvadž je stroj starý ''voupotřebovaný'', bez ceny, vodu nečerpal, velitel nechal stroj odzbrojit a odvést do skladiště.“
Proto ještě ten rok byla od firmy Stratílek zakoupena motorová stříkačka za tehdejších 32 000 Kč, které si sbor půjčil u Okresní hospodářské záložny, které jak bylo uvedeno, budou spláceny pravidelnými subvencemi ze Zemského hasičského základu pro potřeby věcné a nahodilými dary a odkazy.
V meziválečném období a za 2. světové války hrál ochotnický soubor sboru divadelní představení a podílel se na kulturním životu obce. V roce 1943 měl sbor 29 členů a 2 členky.
Od roku 1960 byl sbor vybaven stříkačkou PS – 8. V současné době má sbor stříkačku PS – 12, která slouží od roku 1974.
Od založení sboru až do roku 1975 patřil sbor pod nepomuckou župu, později okrsek Nepomuk. V roce 1975 byl sbor převeden do 13. okrsku Žinkovy. Úspěšnou tradici měla práce s mladými požárníky. Ať již v 50. letech nebo později v 70. letech, kdy naši žáci vyhráli okresní soutěž Plamen.
Dnes má sbor celkem 40 členů, 3 členky a i když se jeho požární působnost vlivem legislativy a budování profesionálních hasičských jednotek zmenšila, je stále významným pořadatelem kulturních akcí v obci, ve kterých navazuje na svou minulost. Ať už tradičním stavěním máje, dětskými dny, zábavami, pořádáním soutěží nebo tradičním pouťovým fotbalovým turnajem Bosna Cup. Taktéž se jako v minulosti aktivně účastní na správě obce.
Historie rodu šenkýřů Silovských
Historie rodu Silovských začíná rokem 1872 Janem Silovským (16.6.1843 – 5.1.1933), pocházející z nedalekého Sylova, který přestavěl místní krčmu ze 17. století a založil tak hostinskou rodinnou tradici. Byla zde výčepna a velký sál, kde se tancovalo a slavilo. Po Janovi se ujal pípy jeho vnuk, také Jan (5.5.1890 – 1969). Ten po první světové válce, ve které bojoval v Italských Dolomitech, hospodu zrekonstruoval. Další v roli hostinského působil Janův syn Václav (6.9.1914 – 24.7.1986). Ten s pomocí jeho ženy Rezinky provozoval tuto činnost až do svého stáří.
V roce 1981 došlo k uzavření hospodůdky a to na dlouhých 23 let, kdy 1. 7. 2004 jeho vnuk Václav s manželkou Janou, slavnostně otevřeli stylovou restauraci ANGUSFARM pro zdejší i přespolní.
O kešce:
Keška je velice snadná a jednoduchá, provedení magnetická filmovka, není tedy třeba žádného dalšího návodu. Snad jen dávejte velký pozor na mudly, je umístěna na frekventovaném místě, u parkoviště u restaurace. Kdyby Vás přece jen odlov vyčerpal a unavil, stylovou restauraci máte po ruce. Před personálem restaurace nemusíte mít tajnosti, o kešce vědí.
Děkuji a příjemný lov!
Kontrola majitele
14.09.2015 - vše v pořádku
29.12.2015 - na závěr dnešního dne keška zmizela - zatím disabled - viz log
13.3.2015 - keška je stále na místě - enabled
29.7.2018 - keška stále funguje, ale nalezel jsem ji pohozenou. Výměna plného LB za nový - viz log
11.10.2018 - předzimní kontrola - OK
00.00.00