Jan Zhořelecký (1370-1396)
Země Koruny české za Karla IV.
Lucemburkové byli druhou českou královskou dynastií. Českým zemím vládli v letech 1310-1437. Od roku 1196 vládli v lucemburském hrabství, v roce 1387 získali uherský trůn. V letech 1373-1415 drželi Braniborsko. Lucemburkové drželi říšskou korunu od roku 1308 až do roku 1437 (s výjimkou let 1313-1436 a 1400-1410). Římští králové z dynastie lucemburků byli postupně Jindřich VII., Karel IV., Václav IV., Jošt Moravský a Zikmund Lucemburský. Nejvýznamnějším z nich byl Karel IV. - po svém otci /Jan Lucemburský/ druhý český král z rodu Lucemburků a po svém dědu /Jindřichovi VII./ druhý císař Svaté říše římské z lucemburské dynastie. Karlovy děti byli čeští králové Václav IV. a Zikmund Lucemburský. Dospělosti se ještě dožil Jan Zhořelecký - braniborský markrabě, vévoda zhořelecký a pán Nové Marky.
Pro české země určitě byla jeho smrt v 25 letech největší ztráta. Na rozdíl od neschopného Václava a všeho schopného Zikmunda, byl Jan Zhořelecký oblíben jak mezi lidem, tak mezi šlechtou, sourozenci i panovníky okolních zemí. Nejmladší syn Karla IV. a jeho čtvrté manželky Elišky Pomořanské (nepočítáme-li další dva syny, kteří zemřeli v dětském věku) měl od roku 1373 titul markraběte braniborského a o tři roky později i vévody zhořeleckého. Roku 1388 se oženil s Richardis - dcerou švédského krále.
Karel IV. v rozporu se svými celoživotními snahami rozdělil ještě za svého života lucemburské državy mezi jednotlivé členy rodu. Václav IV. se stal jako český a římský král jeho hlavním dědicem (držel i Slezsko, Horní a Dolní Lužici - pouze s výjimkou Zhořelecka - a česká léna v Sasku a Horní Falci), Karlův nevlastní bratr Václav (syn Jana Lucemburského a jeho druhé manželky) dostal Lucembursko, synové dalšího bratra Jana Jindřicha Jošt a Prokop se dělili o Moravu, Zikmund získal Braniborsko a Jan získal Zhořelecko.
Po smrti Karla a Jana Jindřicha /bratr Karla IV./ se stupňovala rivalita Václava IV. a Zikmunda, moravští bratranci /Jošt a Prokop/ zase bojovali mezi sebou o vládu nad Moravou a zapojovali se i do bojů o český trůn. Jan Zhořelecký byl ve všech sporech něco jako smírčí soudce, po většinu času na straně svého bratra Václava IV. Ten místo aby se věnoval vládnutí, tak veškerý svůj čas trávil svými zálibami. Zejména lovu, ženám a alkoholu. To bylo trnem v oku velice ambicioznímu Zikmundovi, který i přes značné problémy ve svém Uhersku neustále pošilhával po české koruně svého nevlastního bratra Václava, ale i po polském trůnu a koruně Svaté říše římské. Se svými vojsky několikrát vtrhl na naše i polské území.
Při vzpouře české šlechty proti Václavu IV. roku 1394-95 to byl jediný Jan Zhořelecký, který se postavil nevlastnímu bratru po bok. Podnikl vojenské tažení do Čech a svým rozhodným zákrokem dosáhl propuštění krále ze zajetí. Václav pak hledal u svého nejmladšího bratra podporu, dokonce mu přiznal i nárok na český trůn v případě své smrti - a to na úkor Zikmunda, který se spolčil s českými pány. Jan Zhořelecký pak zprostředkovával smír obou znepřátelených stran, ale výsledek tak popudil Václava, že Janovi odňal "nejvyšší hejtmanství v Čechách způsobem velmi nemilostivým" a v podstatě ho vyhnal z Čech. Po návratu v březnu 1396 však Jan Zhořelecký onemocněl a zřejmě nejschopnější syn Karla IV. náhle zemřel ve věku pouhých 25 let a je pravděpodobné, že byl otráven.
V té době málokdo předpokládal, že jediným Lucemburkem, který by mohl mít legitimního mužského potomka, byl právě Jan Zhořelecký. Václav a Jošt byli pravděpodobně neplodní. Jan Soběslav /bratr Jošta a Prokopa/ udělal církevní kariéru, Prokop se nikdy neoženil a Zikmund se sice oženil dvakrát, ale se svými manželkami se spíš nenáviděl než aby byla šance, že bude mít někdy svého mužského dědice. Veškerým potomstvem slavného lucemburského rodu tedy je nemanželský syn Prokopa Jiří Lucemburský, dcera Jana Zhořeleckého Eliška a dcera Zikmunda Alžběta Lucemburská. Ta se po smrti otce ujímá na rok se svým manželem Albrechtem II. Habsburským vlády nad českým královstvím. Až po jeho smrti se narodil poslední panovník mající přemyslovskou, potažmo lucemburskou krev, Ladislav Pohrobek.
O tom kdo dal otrávit Jana Zhořeleckého se spekuluje převážně mezi bratrem Zikmundem a bratrancem Joštem. V říši se již vážně spekulovalo o sesazení Václava IV. coby římského krále. Jako náhrada za něj se z lucemburského rodu uvažovalo právě o Janu Zhořeleckém, což by budoucí římští králové Jošt a Zikmund díky svým ambicím těžko skousávali. Mohl to být samozřejmě i samotný Václav IV., ale ten se o situaci v říši vůbec nezajímal. Navíc po vyhostění z království zjistil /což se v následujících letech ukázalo/, že není bez bratrovy pomoci schopen sám vládnout ani v Čechách. Krátce po Janově smrti zemřela i jeho manželka Richilda a jejich dcera Eliška zemřela v zapomění bezdětná jako poslední členka lucemburského rodu až v roce 1451.
