Myslím si, že tato památka si svou pozornost a cache zaslouží ale nejen to. Od kostelíka je krásný pohled do údolí řeky Mže a zároveň přilehlý park každého návštěvníka překvapí svou magickou atmosférou v každém ročním období. Proto bych vás rád přivedl na první pohled k nenápadné, drobné stavbě s věžičkou téměř ztracenou v korunách vzrostlých stromů.
Více k památce:
O kostelu zasvěceném patronu českých zemí sv. Václavovi se dozvídáme v pramenech poprvé roku 1429. Základy však mohou být mnohem starší a některé stopy tomu skutečně nasvědčují. Zprávy z této doby hovoří o kostelu dokonce jako o farním, a i později sloužil v tomto smyslu věřícím zejména tehdy, když nebylo z důvodu přestaveb či živelných neštěstí možné pořádat bohoslužby v blízkém chrámu Nanebevzetí Panny Marie.
Od 16. století sloužil kostelík především jako hřbitovní. Výstavní hrobky tu měli městští radní i nejvýznamnější patricijské rodiny, farář Thumseker nechal na hřbitově vedle kostela vystavět dokonce kostnici s kaplí vyzdobenou oltářem a nástěnnými malbami. Ačkoli je to již více než sto let, kdy byly hřbitovní pozemky upraveny na park, množství umělecky tesaných, zdobených náhrobních kamenů ve zdech kostela i v jeho bezprostředním okolí dává dodnes tušit pietní, melancholickou noblesu, s jakou byly dříve hřbitovní pozemky udržovány.
Možná i právě proto si jej sám kníže Alfréd Windischgrätz vybral jako ty pravé reprezentativní prostory pro rodinnou hrobku. Prostorná hrobka, vybudovaná v podzemí, pak sloužila knížecímu rodu až do roku 1886. Jen několik let předtím se k pohřebním účelům přestaly využívat i ke kostelu přilehlé pozemky. Stavební rozvoj tachovských předměstí koncem 19. století si žádal přemístění hřbitova dál od centra města. Návrší s kostelíkem sv. Václava bylo upraveno na park hned během roku 1896. V následujícím století jako by drobná stavba postupně utichla docela. Kostelík, mlčky shlížející na rychle se měnící klášterní předměstí, snad skromným zevnějškem nedokázal přilákat zaslouženou pozornost. Zároveň přilehlý park stál dlouho spíše stranou veřejného zájmu. Teprve několik posledních desetiletí se zdá, že se do kostelních zdí i jejich okolí opět vrací život. Důstojnou dominantou parku se stal pomník padlým Američanům z dílny oceňovaných místních sochařů Aleny Burešové a Wendiho M. Hůrky, samotný kostel je pak po důkladné rekonstrukci konečně nejen svébytnou součástí panoramatu historické části města, ale především znovu plnohodnotně slouží svým účelům.
