Na půl cesty mezi Prášily a Srním, na někdejší křižovatce s cestou ze Stodůlek na Zelenou Horu, stávala vesnice Velký Bor, německy Grosshaid. Založena byla v roce 1726, zhruba stejně jako Srní. Osadníkům tu pšenka moc nekvetla a to doslova – vesnice ležela v nadmořské výšce dosahující téměř 900 metrů. Někteří se přesto živili jako rolníci, jiní těžili zdejší lesy. Přes těžké podmínky byste tu před I. světovou válkou napočítali téměř 70 stavení, jednotřídní školu a přes 500 obyvatel. Jako na většině Šumavy šlo především o Němce, což bohužel znamenalo, že byli po II. světové válce pro svoji národnost vyhnáni. Jen o pár let později se vysídlená ves stala součástí rozsáhlého Vojenského výcvikového tábora Dobrá Voda a byla demolována, přičemž byla většina domů naprosto srovnána se zemí.
Přestože jsme zdejší obyvatele vyhnali, vděčíme jim a jejich předkům za částečné odlesnění krajiny. V blízkosti sedla mezi Jezerním hřbetem a bezejmenným kopcem s výškou 900 m po nich zůstaly pastviny a louky. Zdejší obyvatelé je potřebovali pro své živobytí, my je dnes pro hospodaření nepotřebujeme. Pastviny však zdejší krajinu, která by bez lidského snažení brzo zarostla hustým lesem, otevírají kouzelným výhledům. I na Šumavě s přebytkem nádherných výhledů patří právě Velký Bor mezi několik málo míst, kde projíždějící řidiči spontánně zastavují, aby se pokochali a fotili.
Poblíž místa staré školy zřídila Správa NP Šumava vyhlídkové místo s turistickým odpočívadlem (waypoint R1). Ačkoliv jde jen o nekryté dřevěné lavice se stolem, nabízená vyhlídka je prostě řadí mezi luxusní posezení. My vás zveme o kousek dál, protože při pohledu z této vyhlídky je schovaná hora Křemelná a také tu bývá příliš lidí.
Výhled od Křemelné, přes Ždánov, Huťskou horu po Spálený vrch
(
větší rozlišení)
Přejdete-li po cestě přes louku a lesíkem ke keši, pak se z okraje louky otevírá pořádný výhled. K nepřehlédnutí je hora Křemelná, kterou máte po levé straně a jejíž zalesněné svahy tvoří levobřežní stěny kaňonu řeky Křemelné. Její jižní výběžek schovává Zadní Paště či hrad Kašperk, nad ním je vidět Zámecký vrch, vysoká hradba Javornického hornatiny se Ždánovem, Svatým Janem a Královským kamenem (Javorník samotný vidět není). Před Ždánovem vystupuje po pravé straně nižší a bližší Chlum. Vpravo od něj začínají stoupat svahy Huťské hory okolo Kozích Hřbetů s malým výstupkem Kozince. Podobný sklon svahu má i Sedelský vrch (ten s nádrží pro elektrárnu), před kterým vidíte louky u konce Vchynicko-Tetovského kanálu. Do výhledu se vešel ještě Spálený vrch, za nímž je Srní, a severní výběžek Jezernice.
V ploše louky pod silnicí je statný, osamělý strom (waypoint R2). Javor byl poslední památkou na dům čp. 59, naposledy patřící Heinrichovi a Emilii Baierlovým, vedle kterého rostl. Statný solitér je ozdobou nespočet fotografií Křemelné, dokonce byl označen za jeden z nejfotografovanějších stromů Šumavy. Ještě v roce 2015 byl celý zelený, v roce 2016 však již neobrazil a zůstal suchý. Druhý velký javor, který roste blízko vyhlídky, je ozdoben zatlučenými nábojnicemi (waypoint R3).
Za časného rána možná zahlédnete mlhu válející se nad řekou v údolí, třeba budete mít štěstí na úchvatný východ slunce. Za slunečných dní je pěkně vidět v poledne a odpoledne, kdy už nekoukáte proti slunci a vše je pěkně nasvíceno. Pozdě odpoledne se po louce začnou plížit stíny ke stromům zalitým zlatem naproti a i když louka celá zmizí ve stínu, stále ještě bude sluneční zlato na loukách u Sedla. I když slunce zapadne, bude za jasné oblohy na co koukat – oblohu ozdobí milióny hvězd včetně pásu Mléčné dráhy. V zimě může sníh přidat třpyt vloček a ledových krystalů. Ale samozřejmě jste na Šumavě, která se umí hluboce zamyslet, ponořit do mlh, cárů mraků či par stoupajících po dešti z lesů. Tehdy oceníte srnky a jeleny, co se chodí na velkou louku pást, či veverky, co se budou prohánět v korunách stromů za vámi. Vracejte se opakovaně a zjistíte, že pokaždé má příroda připravené trochu jiné představení.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po cyklostezkách, silnicích a trasách a stezkách vyhrazených návštěvním řádem, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!