O Liboci bylo napsáno mnoho. Rád se s vámi podělím o originální texty a obrázky z libocké kroniky.V galerii další dvě fotografie. Informace v libocké kronice se datují od vlády knížete Boleslav ll, který založil nadační listinu 14.ledna 993 a tu věnoval břevnovskému klášteru. V této nadační listině se jmenuje Veleslavín a Luboc, později Liboc s lesem Malejovem do vlastnictví kláštera.
Kronika píše: "V urbáři kláštera připomíná se, že zde sloužil z Liboce nápravník neboli man jménem Pastorek používaje zde za výsluhu neboli leno usedlosti odevšech platů osvobozené. Libočtí poddaní kláštera břevnovského neplatili rovněž žádných dávek, začež měli však za robotu vytahovatí dříví z vody, které se pro klášter plavilo ze -zboží- panství Kosteleckého po Vltavě a měli ho rovnati v hromady na břehu."
Libocký kostel.
Podle ne zcela spolehlivých zpráv Václava Hájka z Libočan byl kostel v Liboci založen již roku 992 knížetem Boleslavem II. na místě, kde pohanský pán Hradoboj z Ruzyně nechal zabít kněze a misionáře Prostivoje. Následujícího roku byla celá ves Liboc i s kamenným kostelem předána břevnovskému klášteru. Roku 1421 pražská obec Liboc břevnovskému klášteru odňala a v kostele začali působit utrakvističtí kněží. Po rekatolizaci dal kostel někdy mezi lety 1651–1685 obnovit nejvyšší purkrabí Bernard z Martinic a duchovní správa kostela připadla nejdříve faráři kostela Matky Boží před Týnem a následně františkánům u kostela Panny Marie Sněžné. Vlastní farnost vznikla v Liboci až roku 1702. Libocký farář zprvu spravoval také Bohnice, úkolů na něj kladených však bylo příliš, a tak se roku 1738 Bohnice od libocké farnosti odloučily. I tak k libocké farnosti v následujících desetiletích přináležela Ruzyně, Nebušice, Vokovice, Veleslavín, Řepy, Bílá Hora, Stodůlky a Motol.
Od konce 18. století se sice okrsek libocké farnosti začal zmenšovat, přesto však kapacita kostela přestávala vystačovat. Kostel byl navíc vlhký a tmavý, protože jeho podlaha se nacházela pod úrovní terénu. Farář František Lampa proto nechal vypracovat plány nového kostela, který by místo dosavadních 250–300 pojal 620 věřících. Roku 1842 byl starý kostel úplně zbourán a na jeho místě začal stavitel Karel Brusta stavět kostel nový. Oltářní obraz namaloval Josef Vojtěch Hellich a varhany vyhotovil pražský varhanář Gartner. Nový kostel byl vysvěcen v neděli 20. října 1844. Roku 1958 byl kostel zapsán do seznamu kulturních památek.
O kešce.
Prosím, nikam nelez,nevykláněj se do ulice.Keška se NENACHÁZÍ ve zdi. Nedloubej, neolupuj.Vkládám do krabičky osobní CWG.Prosím nebrat,pouze výměna.Děkuji