Skalka u Svaté Kateřiny
Severně od osady Svatá Kateřina, na dohled od obce Borová u Poličky, se na vrchu Skalka, který se skrývá v původně bukovém lese, nachází malý skalní útvar.
Tento výchoz je magmatického původu, z geologického hlediska se jedná o tonalit deformovaný v subsolidu, postižený kliváží. Tvoří jej nízký izolovaný hřbet s plochým temenem. Útvar sestává z deformovaných amfibol-biotitických granodioritů budislavského masivu, které doprovází žíla světle šedého aplitu až granitu. Na východní straně je skalní útvar strmější, neboť v těchto místech byl částečně odtěžen podél puklin jdoucích paralelně s hřbetem výchozu. Pod skalkou se nachází několik roztroušených balvanů podloží, oddělených od hlavního výchozu nejspíše mrazovým zvětráváním v pleistocénu. V současné době skalka zarůstá náletovými dřevinami.
K tomu krajinnému prvku se váže následující pověst: Před dávnými časy stával na Skalce hrad, v němž sídlil ukrutný rytíř se svojí čeledí, která se ze všech sil snažila vyrovnat divokosti svého pána. Rytíř ten přepadal okolní vesnice, loupil, pálil a vraždil. Však pod jeho drsnou korou dřímal jediný ušlechtilý cit, a to nesmírná láska k jeho dceři Máni.
Dcera rytířova vyšla si jednoho dne toho času letního do blízkého lesa, aby si natrhala květů, jichž byla velkou milovnicí. Zašla pod vysoké koruny stromů, kde leskla se hladina hluboké studně, na níž pluly květy stulíku. Nahnula se, aby květy utrhla, leč spadla do studně a utonula. Tam ji večer pánova čeleď našla mezi květy.
Aby zahlušil bolest nad ztrátou milovaného dítěte, jež rvala rytíři jinak kamenné srdce, loupil a vraždil ještě více.
Ale všeho do času… Byl čas žní, schylovalo se k večeru. Po žhavém dni nastal horký večer. Od severu i západu se hnala temná mračna. Všechno utichlo. Prošlehl blesk, zahučel hrom. První kroupy zadupaly po střechách hradu. V malé chvilce rozpoutala se veliká bouře. Hrad se chvěl v základech. V tom kdosi zabušil na hradní bránu. Poustevník jakýsi, až z rychumburského borového háje, prosil o přístřeší v hrozném to řádění živlů. Nedostalo se mu však vlídného přijetí. Suroví zbrojnoši tropili si z poustevníka posměch a když je napomínal, aby se Boha báli, že jeho trest zachvacuje zločince jako blesk, zbili ho a z brány vyhodili, div o život nepřišel.
V novém oslepujícím blesku bylo zříti poustevníka, jak hrozí hradu a říká jakási tajemná slova. Bouře zesílila. Vše zmizelo ve tmě oslepujícím bleskem. Když ráno sluníčko vyšlo, hradu na skalce už nebylo. Jen několik skal tvrdých jako srdce rytířovo čnělo k obloze.
Léta plynula, okolí Skalky se zalidňovalo. V ten čas viděli sousedé na lesních mokřinách v Královci světýlka. Toť prý duch zlého rytíře a jeho zločinných druhů čekajících na dobré slovo, které by je z muk vysvobodilo.
Pro uznání Vašeho logu najděte, prosím, odpovědi na následující dotazy a zašlete je na náš profil:
1. Vysvětlete pojmy výchoz, tonalit a kliváž.
2. Odhadněte největší průměr skalky a její výšku.
3. Kolik svislých puklin (vrstev) lze napočítat na východní stěně skalky?
4. Na temeni skalky je vyvrtáno několik mělkých důlků – kolik?
5. Jakou nadmořskou výšku ukazuje Vaše GPS na finálních souřadnicích?
6. Jakou barvu má stulík?
7. Přiložte, prosím, k logu fotografii z Vaší návštěvy (nepovinné).
Skalka je volně přístupná, nejlépe po lesní cestě od silnice z Borové u Poličky do Lubné, kde se dá i krátce zaparkovat.
Upozornění: Návštěvu na Skalce podstupujete dobrovolně, není Vaší povinností ji podstoupit a nikdo Vás k tomu nenutí. Při prohlídce skalního útvaru buďte opatrní, zejména pokud jsou s Vámi malé děti. Hodně štěstí:)
Česká geologická služba