Motto: "Hranice? Nikdy jsem je neviděl. Ale vím, že existují v myslích mnoha lidí."
Thor Heyerdahl
Ve světové historii zanechalo svůj otisk mnoho vynikajících mužů a žen s českými kořeny. Jedni jsou známí více, jiní méně a mnoho z nich je neprávem takřka zapomenuto.
Pojďme si některé z nich připomenout..
Augustin Strobach
"Nejprve se zastavili u ostrova Tinianu a P. Strobach vyslal jednoho z průvodců na pevninu, aby vyzkoumal smýšlení obyvatel. Ale odbojníci tinianští zpozorovali kanoy, jali P. Strobacha a vlekli jej k starostovi osady, který spatřiv na prsou kříž, vztekem soptil a byl by znamení spásy bezmála přelomil, kdyby křesťan jeden na památku si jej nebyl vyžádal. Odtud byl veden apoštol víry k starostovi jiné osady, jenž byl od víry odpadl a zemdlenému misionáři netoliko sám ani kapky vody nepopřál, nýbrž i pochopům zapověděl dáti mu na další cestě občerstvení. I byl predveden P. Strobach před úhlavního nepřítele křesťanů na ostrově, kterýž jej palicí tak prudce udeřil o hlavu, ze ihned ducha vypustil...". Těmito slovy popsal umučení jezuitského cestovatele brněnský biskup František Bauer ve svém pastýřském listu z roku 1884, při příležitosti dvoustého výročí Strobachovo smrti.
Tovaryšstvo Ježíšovo
Zřízení řádu bylo jednou z reakcí katolické církve na reformaci. Tovaryšstvo Ježíšovo vzniklo 15. srpna 1534, kdy sedm studentů Université de Paris vedených Ignácem z Loyoly složilo vstupní sliby v kapli sv. Denise na Montmartru. Zakládajícími členy nové řeholní společnosti byli vedle Ignáce, který se stal prvním generálem řádu, Španělé František Xaverský, Alfonso Salmeron, Diego Laínez a Nicolás de Bobadilla, Savojčan Petr Faber a Portugalec Simao Rodrigues.
Hlavní činnosti řádu byla misijní, vzdělávací a vědecká činnost.
27. září roku 1540 byl vznik řádu stvrzen bulou Regimini militantis ecclesiae papeže Pavla III. Do Prahy přišli první jezuité v dubnu roku 1556. Ve své koleji, která byla pojmenována jako Klementinum, řád zřídil ještě téhož roku gymnázium a zároveň tam byly konány zkoušky z filosofie a teologie. Roku 1562 dal král koleji právo udílet z těchto věd doktorské grady, čímž ji postavil na úroveň universitě. Ta vyučovala zprvu latinsky, ovšem postupem po příchodu českých příslušníků řádu se výuka počeštila. Postupně byly zakládány jezuitské koleje v Českém Krumlově, Jindřichově Hradci, Chomutově, Kladsku, Olomouci, Brně a Opavě. Jezuité se angažovali v kázání, které bylo stejně jako výuka nejprve latinské a německé, posléze také české. Po bitvě na Bílé hoře byla hlavní náplní činnosti řádu v Českých zemích zejména rekatolizace. Roku 1622 byla Tovaryšstvu Ježíšovu svěřena výuka na Karlově univerzitě, dále pokračovala činnost ve školství, vědách, umění a kultuře. V 2. polovině 18. století se vliv jezuitů začal omezovat a roku 1773 byl řád na nátlak evropských panovníků papežem Klementem XIV. zrušen.
Augustin Ignác Alois Strobach, jak zní celé jeho jméno, se narodil 12. 3. 1646 v Jihlavě. Zde také vystudoval gymnázium a pokračoval na filozofii a teologii v Olomouci. Během studií byl v říjnu 1667 přijat do Tovaryšstva Ježíšova. Několik let vyučoval na jezuitských školách v Čechách i na Moravě (Znojmo, Cheb, Uherské Hradiště, Telč), přičemž přednášel hlavně latinu a rétoriku. Jako vynikající kazatel byl pak roku 1678 vybrán pro dráhu misionáře, zpočátku pro Slezsko, ale určení bylo změněno a Strobach se odebral do zámoří.
Ještě téhož roku (1678) se Strobach spolu s dalšími šesti českými jezuity vydalo přes Trident a Milán do Janova, odkud pokračovali lodí do Cádizu a Sevilly. Ve Španělsku museli déle než rok čekat na loď do Ameriky, a ta, na kterou se dostali, ztroskotala ještě u evropských břehů. Strobach se dostal na jiný, zcela přeplněný koráb, který jej po dobrodružné plavbě dopravil v říjnu 1680 do Veracruzu v Mexiku. Strobach během plavby onemocněl a následující cestu přes hory snášel jen obtížně. Přesto se už počátkem jara příštího roku objevil v Acapulku na tichomořském pobřeží. Odtud pokračoval lodí a 15. 6. 1681 se vylodil na svém misijním působišti - Marianských ostrovech v západním Pacifiku. Spolu s ním se dostal na Mariany i další Čech, Jan Tilpe, později přibyl i Matěj Cuculinus. Jihlavský rodák zpočátku působil na největším ostrově Guamu, pak na severněji položeném ostrově Rota. Jak píše, pokřtil zde několik set domorodců, kteří ale zůstávali ve víře, mírně řečeno, vlažní. Sám Strobach se o tom mnohokrát přesvědčil, zejména v roce 1684, kdy na ostrovech vypuklo rozsáhlé povstání.
Své působiště Strobach popsal v obšírné relaci z roku 1682, v níž vylíčil polohu, obyvatele i podmínky na Marianách.
„První a sice největší ostrov svátého Jana, neboli Guahan či Iguan, má tolik obyvatel, co ostatních dvanáct dohromady... Další, předešlému nejblíže položený ostrov se jmenuje Rota, Sarpana, a nebo také ostrov sv. Anny...,“ uveďme alespoň základní informace o Strobachových působištích. Strobach si pečlivě všímá nejen přírodních podmínek (
„některá pole tak rodí třikrát az čtyřikrát v průběhu dvanácti měsíců...“), ale i společenského uspořádání u domorodých obyvatel. Misijní činnost nebyla jednoduchá, to dokazuje i následující úryvek z relace:
Ach, jakou by získaly u Boha zásluhu evropské ženy, kdyby své nadbytečné nádherné šaty poslaly těmto ubohým Indiánkám, které si sice dříve, v dobách pohanských, zakrývaly příslušná místa mušlemi nebo listy, nyní však svá těla odívají zástěrkami, jež splétají z vláken a které jim splývají od boků až ke kolenům. Z tohoto důvodu nám musí svátý zakladatel Ignác (pozn.: z Loyoly, zakladatel jezuitského řádu)
milostivě odpustit, že nedodržujeme ono jeho pravidlo mravnosti, kterým přikazuje sklopit oči, kdykoliv jednáme s osobou ženského pohlaví, nýbrž že častěji hledíme přes jejich oči do výšky, aby - kdybychom tvář obrátili dolů - nám snad ke škodě andělské něco pohoršlivého nepadlo do očí...“
Jak již zaznělo výše slovy biskupa Františka Bauera, Augustin Ignac Alois Strobach byl roku 1684 zabit na ostrove Tinian během velkého povstání domorodců proti Španělům. Spolu s ním přišlo o život dalších pět jezuitů.
Strobachovo ostatky byly po potlačení nepokojů nejdříve převezeny do Mexika, následně do Prahy a v roce 1702 pak uloženy v jihlavském kostele svatého Ignáce, kde se nalézají (s přerušením v letech 1773-1884, kdy byly v Praze a pak na Svaté Hoře u Příbrami) do dnešních dnů. V minulém století byl dokonce podniknut neúspěšný pokus o blahořečení tohoto jihlavského jezuity a mučedníka.
Pokud si chcete zalogovat i bonusovou kešku této série, nezapomeňte si z logbooku opsat bonusové číslo.
Zdroj: nakladatelství Libri, Procházka M.: Missie jesuitské vůbec a missie P. Augustina Strobacha z T. J. zvlašť , Relace Z ostrovu Mariánských