|
Asi 3,5 km západně od centra Dvora Králové se nachází na zalesněném úbočí Záleského vrchu skalní útvar zvětralých peruckých a koryčanských pískovců známý jako Čertovy hrady. Vznikl na tzv. Zvičínském zlomu orientovanému ve směru severozápad-jihovýchod, který zde rozrušil svrchnokřídové sedimenty perucko-korycanského souvrství. Cenomanské stáří zdejších pískovců je prokázáno relativně hojnou, avšak špatně zachovalou makrofaunou s význačnými druhy Merklinia aspera a Neithea aequicostata. Část pískovců je však též sladkovodního původu. Pískovce jsou velmi proměnlivé zrnitosti, místy jsou v nich i slepencové polohy.
Skalní hřbet je nejčlenitější na severozápadním okraji. Zde se na hřebeni nacházejí skalní bloky a věžičky, na svahu je balvanové moře tvořené pískovcovými hranáči až metrových rozměrů. Délka hřebene činí přibližně 200 m, jeho šířka se pohybuje kolem 20 m. Jednotlivé skalní bloky jsou od sebe odděleny trhlinami a místy i puklinovými skalními branami. Na vrcholové plošince největšího skaliska vznikly skalní mísy, jež bývají sezónně naplněné srážkovou vodou. Traduje se, že odtud pochází jeden ze základních kamenů pro Národní divadlo v Praze, ale mezi 18 místy, odkud byly kameny dovezeny, se mi při představení Naši furianti, Čertovy hrady nepodařilo nalézt.
Čertovy hrady jsou - snad i díky svému jménu a pověstem - turistickým cílem již od dob romantických počátků turistiky. Obdobná balvaniště cenomanských pískovců se nalézají rovněž na protilehlém Hořickém hřbetu (jsou vázaná na tamní mlázovický zlom).
Pískovcové podloží a sekundární smrčiny, které pokrývají okolní svahy, způsobují, že je zde dosti chudý bylinný podrost. Ze zajímavějších rostlin se tu vyskytuje bradáček vejčitý (Listera ovata) a plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum).
V roce 1949 byly Čertovy hrady výnosem Ministerstva školství, věd a umění vyhlášeny přírodní rezervací.
V současné době jsou chráněny jako přírodní památka o rozloze 1,02 ha.
|