Long description
Pokud neradi čtete dlouhé listingy a neradi počítáte, není tato keška pro Vás asi to pravé ořechové.
Pokud se chcete dozvědět třeba něco nového, projít se Plzní, vidět zajímavé domy a navrch si i zapsat jeden bod, vítáme Vás na začátku cesty.
Mikoláše Alše zřejmě není třeba nikomu představovat. Jak vypadal bratr Žižka, víme všichni díky němu. Málokdo ale ví, že kromě ilustrací v knížkách a časopisech a návrhů výzdoby foyeru Národního divadla v Praze a interiéru kostela ve Vodňanech, navrhl také mnoho sgrafit pro výzdobu fasád měšťanských domů v Praze, Plzni, Písku, Strakonicích . Největší soubor těchto sgrafit se dodnes dochoval v Plzni. Ve městě najdeme (doufáme, že všichni) 22 kompozic na 15 domech.
A jak k tomu došlo? Alše pozval do Plzně architekt a stavitel Rudolf Štěch.
Tento vpravdě renesanční člověk se narodil 1. září 1858 v Panenském Týnci u Loun v rodině Karla Štecha, mistra zednického a Františky Štechové, rozené Čermákové, pocházející z Velvar. Tam se vyučil zedníkem a potom vystudoval reálku v Lounech. Pracoval u svých strýců Františka a Tomáše, stavitelů na Lounsku, kde většinou držel stavební dozor na jejich stavbách. Později vystudoval architekturu na technice v Praze a na akademii ve Vídni, kde také krátce pracoval. Složil stavitelské zkoušky a začal s podporou své rodiny podnikat ve Slaném. V době svého pobytu v Praze se seznámil s Adou Janskou, dcerou pekaře z Ostrovní ulice, která se později stala jeho manželkou. V roce 1889 odchází ze Slaného do Plzně, kde dostal zadánu stavbu nové synagogy, jejíž stavební práce byly ukončeny v r. 1892. V tomto roce začíná nejvýznamnější etapa Štechovy stavební činnosti v Plzni a stal se jedním z předních stavitelů, který staví ve stylu tak zvané české novorenesance. Navrhoval převážně obytné domy (v Plzni téměř dvacet včetně vlastní vily). Navrhl a postavil radnici ve Slaném, městské divadlo, synagogu, obecní pivovar v Plzni, Dvořáčkův dům-hotel v Písku, sokolovnu a budovu dnešního muzea v Klatovech a další stavby. Ke konci 19. století se dostal do finančních potíží. Jejich překonání si sliboval od velké zakázky – výstavby nového plzeňského nádraží a dalších technických staveb v jeho zázemí. Zakázku ale od samého začátku provázely komplikace, Štech neměl na splácení úvěrů, které do stavby sám vložil a přestal platit bernímu úřadu daně. V roce 1907 pak úřad zabavil jeho pohledávky u železnice. Rudolf Štech poté spáchal 2. ledna 1908 sebevraždu v krovu plzeňské synagogy, kterou sám stavěl (některé zdroje ale uvádějí až datum 10. ledna a jiné místo v synagoze).
První Alšova skica s plzeňským námětem (dívka v plzeňském kroji) pochází z r. 1878. Nicméně jako počátek Alšovy spolupráce s architektem Štěchem se uvádí až r. 1892, kdy vznikl dekorační pás „O Petrském trhu v Plzni“ pro dům v Tovární ulici. Následovaly další práce, z nichž nejucelenější do dnešní doby zachovaný je soubor sgrafit na domech v Nerudově ulici. Povedlo se tu vytvořit celou jednu stranu bloku domů v jednotném stylu.
Chcete vědět, jak výzdoba vznikala?
Nejprve vznikl návrh domu, který vypracoval architekt Štěch. Ten při návrhu fasády již počítal s místy, kde bude umístěna sgrafitová výzdoba. Pro tato místa pak Mikoláš Aleš nejprve vytvořil malé skici včetně barevného řešení. Tyto skici pak převedl to tzv. kartónů, tj. kreseb uhlem na tvrdém papíru v poměru 1:1. Všechny čárové detaily propíchal a na jednotlivá barevná políčka připsal druh barvy. Vzniklými dírkami se do omítky vsakovala barva. Kresba se pak do omítky ryla (frýzy), což se nejlépe dělalo hodinovým pérem. Škrabání se dělo podle druhu sgrafita různým způsobem do čerstvé, zasychající nebo dokonce až do suché omítky. Sám Aleš sgrafita na fasádách nerealizoval, protože trpěl závratěmi a měl strach z výšek. Vlastní realizaci proto prováděli jiní akademičtí malíři, nejčastěji Josef Bosáček, Jindřich Duchoslav Krajíček nebo architekt Josef Farkač. Samozřejmě tito realizátoři nutně museli v některých detailech a barvách Alšovy kartony trochu přetvořit. Dnešní stav je ovlivněn i pozdějšími restauracemi.
Mnoho Alšových kartonů se dodnes dochovalo a často se používají při restaurování poničených sgrafit. Zajímavá, ale málo známá historka se váže ke sbírce kartonů Mikoláše Alše, kterou vlastní Západočeská galerie v Plzni. Jednu z nejpočetnějších kolekcí čítající desítky Alšových návrhů získala galerie v roce 1965 od prezidenta Antonína Novotného. Hlavní roli při rozhodování Pražského hradu, kam se sbírkou, však prý tehdy sehrál horlivý novinář z Rudého práva. Podle vyprávění naší paní profesorky Kubové (tímto ji zdravíme!), zjistil v roce 1964 tehdejší ředitel galerie Oldřich Kuba , že prezident Novotný zvažuje možnost, aby přešly Alšovy kartony z majetku prezidentské kanceláře pod správu nějaké galerie. Proto neváhal a spojil se s redaktorem Rudého práva, kterého chtěl upozornit na možnost věnovat uhlové kresby právě do Západočeské galerie v Plzni. Onen horlivý redaktor však přinesl v okurkové sezoně léta 1964 hotového sólokapra. Napsal text, v němž rovnou poděkoval prezidentské kanceláři za vzácný dar. Podle svědectví tehdejšího pracovníka kanceláře prý prezident po přečtení článku pouze konstatoval, že když už je informace v Rudém právu, Pražskému hradu nezbývá nic jiného, než kartony do Plzně věnovat. Koho naše keška zaujme, může se na kartony jít podívat buď přímo do Západočeské galerie nebo třeba na plzeňskou radnici, kde jsou některé také vystaveny.
A nyní již k samotné kešce. Projdete se Plzní z doby Alše a Štěcha. GPSky tenkrát nebyly, ulice a náměstí měly třeba jiné názvy než dnes, ale krásné domy již stály. Výchozí souřadnice, Vás přivedou před dům, kde začíná Vaše cesta časem. Kde jsou další domy se dozvíte z listingu – uvádíme vždy název ulice (nebo náměstí) a číslo popisné.
U každého domu bude potřeba něco najít a něco spočítat. Vezměte si proto s sebou papír, tužku a nejlépe i foťák. Ty domy doopravdy stojí za to!
Takže začínáme:
STAGE 1: Rohový dům Kollárova 107
Ze strany Tovární ulice uvidíte sgrafita z naší historie. „Obléhání Plzně roku 1433“ ( Bylo to za husitských válek, kdy se pokoušeli husité Plzeň dobýt, ale nepodařilo se jim to. Prý na vině byly i pokleslé mravy a duch husitů. Na obraze objevíme i ukořistěného velblouda známého z plzeňského městského znaku. Střed obrazu tvoří silueta Plzně i s letopočtem 1433).
V Kollárově ulici pak najdete „Obléhání Plzně – Tábor“ (Vojenský tábor před Plzní - Mansfeld a vévoda savojský chtějí svrhnout habsburský rod z českého trůnu a proto chtějí pokořit Plzeň jako spojence Habsburků. Při stráži a čekání vojáčkové si krátí čas hraním v kostky na bubnu, dělo míří zatím na Plzeň) a „Obléhání Plzně – Útok“ (Šik bojovníků vede mládeneček s pistolí, všechny snad vede touha prospět české zemi, i když na vrchním velení vojska není vidět, že by se velitelé nějak horlivě účastnili bojů. Nakonec u masných krámů prorazí do dobité Plzně
Sgrafita provedl v r. 1892 architekt Josef Farkač.
Číslo A je počet růžic na balkónu domu, který má kovové zábradlí (jedna je poničená - i tu počítejte. Pokud nevíte, co počítat, podívejte se na fotohint - ta věc zakroužkovaná červeně)
STAGE 2: Dům Tovární 119
Výzdoba domu je podobná jako u předchozího. Nejvýše ve štítě jsou namalováni dva ptáci s roztaženými křídly s prohnutými krky, po obou stranách horního okna jsou dva pegasové, pod nimi jsou dva pásy lidových ornamentů , růžice, jablíčko, kvítek zvonku a listy na větvích. Jsou tu také sedlák a selka z plzeňského kraje a dva pávi. Opět tu najdeme kvádrování mezi okny.
Číslo B je počet kvádrů na jednom pilíři mezi okny druhého nadzemního podlaží (prvního patra)
STAGE 3: Dům Tovární 918
Glásrův dům
Toto je první dům, který byl v Plzni vyzdoben sgrafity podle návrhu Mikoláše Alše. - V horní části domu najdete dvě volavky, pod hlavní římsou na rybníce plavou kachničky, pod okenní římsou jsou dva kohouti mezi listy a květy. Hlavní motiv tvoří pás s plzeňským petrským trhem. Černobílá sgrafita s kresleným kvádrováním navozují dojem, který známe z renesančních paláců. Na domě najdeme i původní dveře.
Výzdobu provedl r. 1892 architekt Josef Farkač
Číslo C je počet ozdobných růžic na obou křídlech vstupních vrat (pokud si nejste jistí, co hledat, podívejte se na fotohint)
STAGE 4: Rohový dům Sedláčkova 252
Dům všech řemesel. Najdete řezníka, pekaře, krejčího, sladovníka, ševce, kováře a další včetně jejich erbů. Jeden z nejbohatěji zdobených domů v okolí Náměstí.
Výzdobu provedl r. 1894 Jindřich Duchoslav Krajíček.
Nezapomeňte si dům prohlédnout ze Sedláčkovy i Solní ulice.
Číslo D je počet všech erbů v pásu pod okny s půlkulatými záklenky na obou stranách domu.
STAGE 5: Dům Náměstí 235
Dům bratří Auerů U Červeného srdce
Dům má vedle bohaté plastické výzdoby, soustředěné především v prolamovaném štítu typickém pro českou novorenesanci i řadu ornamentálních prvků ve sgrafitovém provedení. Část z nich zdobí i obvykle výzdoby prostý boční štít. Nejdůležitější je tu však pás posledního patra, kterému vévodí postavy dvou rytířů na koních v turnajovém odění se zdobenými dřevci. Parter domu byl za socialismu zcela zničen, ale po r. 1989 rekonstruován do stavu blízkého původnímu řešení.
Výzdobu provedl r. 1894 Jindřich Duchoslav Krajíček.
Číslo E Ve výzdobě domu (která může být i jiná, než sgrafitová) najdete i okřídlené topánky. Kolik jich tam je?
STAGE 6: Dům Náměstí 53
Dům Kalserovy lékárny
Při rekonstrukci historické lékárny byla provedena výzdoba se stylovým námětem „Sběr léčivých bylin“. Dívka a mladík hledají v lese a na loukách léčivé rostliny, které se rozrostly do obrovských rozměrů léčivých sil. Najdeme tu i hada, snad jako původce zla a nemocí, možná i symbol léčitelství, a také plastiku bílého jednorožce.
Podle Alšových kartonů výzdobu provedl Jindřich Duchoslav Krajíček.
Číslo F je počet čtverců na spodní straně balkónu domu.
STAGE 7: Dům Andělská 185
Dům kameníka Cingroše
Na domě jsou dva svatí rytíři - Svatý Václav a Sv. Jiří. Kníže Václav v prostém šatě , bez koruny jede s praporcem své země, Svatý Jiří v brnění, na koni s červeným křížem, jede bojovat se zosobněním zla – drakem.
Postavy realizoval Josef Bosáček v r. 1903
Nad hlavní římsou jsou tři bohatě zdobené štíty.
Číslo G je počet kulatých (pouze kulatých!) sloupů na štítech nad hlavní římsou
STAGE 8: Dům Purkyňova 1082
Dům pekaře Plechatého
Na domě jsou alegorie „Myslivectví“ a „Hospodářství“. Výzdobu doplňují stylizovaný karafiát, leknín a labutě. Často se tu opakuje motiv hvězdy.
Výzdobu provedl roku 1893 Josef Bosáček.
Číslo H je počet VŠECH hvězd na fasádě (číslo je větší než 10 a menší než 17)
STAGE 9: Rohový dům Jagellonská 948
Když si prohlédnete sgrafita na domě najdete obrazy z cyklu „O Ludvíku Jagellonském“, „Válku“ (dívka ve zbroji kráčející do boje), „Obranu“ (podomácku oblečená dívka s hlásnou troubou zvěstující, že se válka blíží, aby lidé se bránili a zachránili svou zem), „Mír“, „Turky“ (turečtí jezdci ve zbroji letí krajinou na východ do křesťanských zemí), „Křižáky“ (Král Ludvík svolává své voje ze země Uherské a České), „Krále Ludvíka“ (Na křižáckém tažení upadá král do bahna v bitvě u Moháče a zde nachází svoji smrt), „Marii Elišku“ (mladá královna v bohatých šatech), „Šaška krále Ludvíka“(pláče česká země i králův šašek, česká koruna ztrácí svého dědice a českého následníka, mylně zde původně uveden místo 1526 rok 1525 , kdy sedá na osiřelý trůn Habsburk), „Ludvíkova koně (kůň bez pána ve slavnostním rouchu a s erby zemí, včetně českého lva, moravské orlice a slovenského kříže).
Zvláště ke třem posledním uvedeným máme velmi osobní vztah – naše maminka měla kabinet s oknem přímo proti těmto sgrafitům. Takže jsme odmala trávili svá odpoledne ve společnosti královny, šaška a koně, které jsme měli jako na dlani.
Výzdobu realizoval r. 1893 Jindřich Duchoslav Krajíček.
Číslo I získáte, když zjistíte, kolik je na rohovém arkýři domu kovových chrličů.
STAGE 10: Dům Ferdinandova 968
Sedm níže popsaných domů včetně tohoto původně patřily architektu Štěchovi. Dům, před kterým stojíte, má výzdobu nejjednodušší. Tvoří ji dvojice barevných ptáků (snad bažantích kohoutů) v ornamentu pod střechou. Na domě najdete také jednoduchou plastickou výzdobu.
Výzdobu opět realizoval r. 1894 Jindřich Duchoslav Krajíček.
Číslo J je počet rýsovacích potřeb, které se nacházejí v jednom z plastických medailonů na fasádě domu (jenom v jednom jediném!!!)
STAGE 11: Rohový dům čp. 969 z Ferdinandovy třídy
Na této straně domu se nachází cyklus „Obrazy z českých dějin“ se třemi kompozicemi: „V Praze za Rudolfa II.",
"Čeští emigranti ve švédském vojsku před Prahou“ a alegorie „Vzkříšení národa“. Tyto výjevy provází tři letopočty.
Výzdobu domu realizoval r. 1894 Jindřich Duchoslav Krajíček.
Číslo K dostanete, když sečtete číslice ve všech třech letopočtech. (pro kontrolu: Vyjde Vám dvojciferné číslo, jehož obě číslice jsou stejné.)
STAGE 12: Rohový dům, tentokrát Nerudova 969
Další výjevy z cyklu „Obrazy z českých dějin“ najdete na tomto domě při pohledu z Nerudovy ulice. Jsou to: „Přemysl Otakar II. u Baltu", „Karel IV. zakládá pražskou univerzitu" a „Jan Žižka z Trocnova".
Výzdobu realizoval r. 1894 Jindřich Duchoslav Krajíček.
Číslo L je počet dravých ptáků na arkýři domu směrem do Nerudovy ulice.
STAGE 13: Dům Nerudova 995
Chodský dům
Dům zdobí dva dekorativní pásy. Jsou umístěny po stranách středového arkýře. Vlevo „Chodové na stráži", vpravo „Chodská práva". Dekorativní rostlinný ornament, který se křížem rozvíjí v plochách kolem oken, je jasně inspirován lidovým uměním. Chodský znak, klobouk a letopočet 1695 jsou připomínkou plzeňské popravy chodského hrdiny Jana Sladkého Koziny, ochránce starých privilegií.
I na tomto domě výzdobu realizoval Josef Bosáček v r. 1896.
Číslo M dostanete, když zjistíte počet všech kosočtverců na mříži na vstupních dveřích do domu - pouze na jednom křídle dveří a jen malé kosočtverce!!! Nepočítejte kosočtverce složené z jiných kosočtverců! (pro kontrolu: Číslo není větší než 30.)
STAGE 13: Dům Nerudova 1046
Nerudův dům I.
Tady pokračuje cyklus „Obrazy z českých dějin“ z roku 1898. najdete tu téma „Po Bílé hoře r. 1620“ a významné osobnosti: Jana Amose Komenského, Mistra Jana Husa a Jana Roháče z Dubé.
Výzdobu opět realizoval Josef Bosáček.
Číslo N je počet všech srdcí ve výzdobě domu.
STAGE 14: dům Nerudova 1022
Nerudův dům II.
Na tomto domě z roku 1898 vzdal Aleš poctu Janu Nerudovi. Najdete tu portrét básníka, spisovatele a žurnalisty. Plochu sgrafita zaplňují pestré fantaskní květy, stuhy s nápisy a vavřínové věnce, ovité kolem Pegasa a lyry. Vše podtrženo dvěma figurálními pásy s motivy, symbolizujícími nejvýznamnější Nerudova básnická díla "Obrazy z ciziny" a "Písně kosmické". Pod římsou nechybí vedle dat narození a úmrtí ani trojúhelník - podpis pod břitkými i jímavými fejetony.
Výzdobu realizoval Josef Bosáček.
Číslo O je počet plastických portrétů ověnčených vavřínovým věncem, které se na domě nacházejí.
STAGE 15: rohový dům Nerudova 1036
Dům Pánů z Růže
Patří do cyklu „Obrazy z českých dějin“. Vypráví se tu o významných okamžicích naší historie. Začátek představuje „Příchod Čechů“ a „Svatý Prokop”. Pak cyklus pokračuje třemi osobitými jízdními průvody: „Poselstvím husitů na sněm do Basileje", „Páni z Růže” a „Král Jiří z Poděbrad se syny Najdete tu i Marii, královnu nebes, modlící se ke knížecí české orlici.
Výzdobu realizoval v r. 1896 Josef Bosáček.
Číslo P je počet kovových ozdob na pilastrech domu v předposledním patře (na obou stranách domu!)
STAGE 16: Ferdinandova 1202
Tady najdete vilu architekta Štěcha. Stavbu zahájil v červenci 1904 podle vlastních plánů ze stejného roku. Mikoláš Aleš navrhl barevný vlys s rostlinným motivem, pro západní štít rytířskou postavu sv. Jiří na koni v boji s drakem a pro jižní štít pohádkovou klečící princeznu pod hradem, již Jiří před drakem zachraňuje. Fresku podle Alšových kartonů na místě provedl malíř Bosáček v dubnu 1905. O měsíc později byl dům dokončen. V roce 1944 byla při jednom z náletů na Plzeň zničena figurální sgrafita, dochoval se pouze ornamentální pás. Na počátku 90. let 20. století došlo k rekonstrukci sgrafit dle původních Alšových kartonů.
Číslo Q je počet maskarónů na obou fasádách domu. (Pokud si nejste jistí, co je maskarón, použijte fotohint)
A tím Vaše procházka za dochovanými plzeňskými domy se sgrafity podle návrhů Mikoláše Alše končí. Možná na závěr můžeme ještě zmínit pár míst, kde se sgrafita už nedochovala. V Rokycanově třídě č. 87 na Letné na vile písmomalíře Frant. Rehwalda byl Sv. Václav na koni s královským praporcem a za ním v pozadí kostelík na Řípu z r. 1897. Na rohovém domě v Dominikánské ulici č. 12 a Malé ulici č. 1 už neexistuje sgrafito Sv. Václav, Husita a Karel IV. V Saské ulici č. 4 zmizel ozdobný vlys a obraz Krista s Marií. (Zobrazoval snětí Krista s kříže, Marie plačící, Ježíš zmučený a bez života), a Čtyři roční doby z r. 1898. A konečně perlička na závěr - v Mostní ulici v Doudlevcích čp. 37 (dům pod začátkem mostu v Doudlevcích) můžete na oplocení domu nalézt sgrafita, která podle některých výřezů z Alšových kartonů vytvořil na svém domku Alšův fasádník Paur. Jde o jedinečnou ukázkou v podstatě venkovské domu s malířskou výzdobou jakou má i Národní divadlo v Praze. Bohužel sgrafita, která se nacházela přímo na fasádě domu už tu dnes nenajdete. Zmizela po rekonstrukci domu.
A teď už jenom kam pro krabičku? Klidně si sedněte do některé z místních občerstvoven a dejte se do počítání.
Napřed kontrolní součet: A+B+C+D+E+F+G+H+I+J+K+L+M+N+O+P+Q=173
N 49°43. Q*P*O*N+M+H+J
E 013°22. L+I+G+F+E+D+C+B+A+K-Q*N*A
Dávejte pozor na znaménka +/- a na to, že násobení má přednost před sčítáním!!!!!
Nad místem umístění finálky se , prosím, nepohoršujte. Původně jsme měli vyhlédnuté krásné klidné místečko u synagogy (takže se ke kešce hodilo i tématicky), ale bohužel mělo několik kolizí s jinými keškami. Museli jsme proto najít náhradní umístění. A chtěli jsme, aby nebylo příliš daleko od posledního zastavení, aby kešku mohli odlovit najednou i mimoplzeňští kešeři. Ale poté, co nám krabičku ukradli potřetí ve třech měsících po sobě, už nám tak trochu došla trpělivost. Takže jsme ji poněkud razantněji posunuli.
Doufáme, že se Vám naše putování líbilo a přejeme šťastný lov!
!!!!!Keš je cca o 50 m dále od vypočtených souřadnic. K N přidejte + 014 a od E odečtěte - 37!!!!