KEŠ PROSÍM VRACEJTE TAK, JAK TAM BYLA ULOŽENA. SNAŽTE SE, ABY VYDRŽELA I PRO DALŠÍ KACERY.
Kohoutáci i keška dekují za pochopení
|
CD keška
CéDácko asi není treba dlouze popisovat, každý z vás ho jiste zná. Ale aby tady nebyl jen prázdný listing, tak sem nejaký ten text vložíme
Kompaktní disk (obvykle nazývaný proste CD [cé:dé] podle zkratky anglického názvu compact disc; hovorove cédécko, rídce podle anglického hláskování sídý) je optický disk urcený pro ukládání digitálních dat. Data jsou uložena ve stopách na jedné dlouhé spirále zacínající ve stredu média, která se postupne rozvíjí až k jeho okraji. Každá stopa muže obsahovat digitální zvukovou nahrávku (tzv. audio CD) nebo (pocítacem citelná) data (CD-ROM). Prícný odstup stop je 1,6 µm. Pro ctení kompaktních disku se používá laserové svetlo s vlnovou délkou 785 nm.
Na rozdíl od vetšiny diskových zarízení (pružné disky, pevné disky, ZIP disky, magnetooptické disky apod.) nejsou data ukládána do soustredných kružnic, ale do jedné dlouhé spirály podobne jako na gramofonové desce. Spirála zacíná u stredu média a rozvíjí se postupne až k jeho okraji. Záznam (spirála dat) je prístupný pouze ze spodní strany disku, tj. záznam na CD je jednostranný. Délka celé spirály je zhruba 6 km a hustota dat v ní uložených je konstantní.
Obrázek kompaktního disku (tužka priložena jako merítko)
Bežné CD má prumer 12 cm, existuje ale i menší varianta o prumeru 8 cm (obcas se vyskytují i verze seríznuté na formát vizitky). Disk má tlouštku 1,2 mm. Avšak na disk se zapisuje pouze od 23 mm do 58 mm polomeru.
Ruzné formáty CD byly postupne specifikovány ve standardech, oznacovaných anglicky jako „knihy“ ruzných barev:
cervená kniha (red book) - Audio CD
žlutá kniha (yellow book) - CD-ROM - pro záznam dat, pouze pro ctení
zelená kniha (green book) - CD-I - interaktivní CD
oranžová kniha (orange book) - CD-R („zapisovatelné CD“; vyrábejí se prázdná, lze zapsat jednou na každé místo, tzn. je možné napr. nejdríve zapsat jen jednu stopu a dopsat další pozdeji, pokud je médium ponecháno „otevrené“) a CD-RW („prepisovatelné CD“; lze zapisovat opakovane)
bílá kniha (white book) - Video CD
modrá kniha (blue book) - Enhanced CD, CD plus a CD-G
béžová kniha (beige book) - PhotoCD
šarlatová kniha (scarlet book) - SACD
Pro data na médiu se obvykle používá souborový systém ISO 9660. V prípade CD-RW medií s prímým zápisem (packet writing) se muže použít i novejší formát UDF.
Médium, ze kterého je možno nabootovat nejen jádro, ale celý operacní systém vcetne aplikací (a které tedy nevyžaduje, aby byl zmínený operacní systém na daném pocítaci nainstalován), se nazývá Live CD.
Audio CD
Audio CD je nejstarším formátem CD. Pro záznam zvuku na audio CD se používá vzorkovací frekvence 44,1 kHz a 16bitový stereofonní záznam bez komprese (viz PCM). V této podobe zabere jedna minuta záznamu 44100 × 16 × 2 × 60 : 8 = 10 584 000 bajtu. Tento systém je oznacován jako COMPACT DISC DIGITAL AUDIO (CDDA)
K jednoznacné identifikaci alba slouží kód UPC (anglicky Universal Product Code). Jako identifikátor hudebních skladeb se používá kód ISRC (anglicky International Standard Recording Code), ten se skládá se z 12 znaku a je pridelován místní registracní autoritou.
V souvislosti se systémem kompaktního disku jako audionosice se u nej uvádejí také základní technická data o záznamu, strihu i výsledném záznamu. Jsou uvádena temito zkratkami:
DDD - Puvodní záznam, strih i výsledný záznam zvuku digitální
ADD - Puvodní záznam analogový, smešování a výsledný záznam digitální
AAD - Puvodní záznam, smešování a strih analogové, výsledný záznam digitální
Historie, další vývoj
Kompaktní disk vyvinuly roku 1979 firmy Sony a Philips jako zpusob verného uchovávání a reprodukce hudby. Puvodne se na ne mel vejít zvukový záznam v délce 60 minut (délka analogového dlouhohrajícího „elpícka“), ale firma Sony trvala na 74 minutách, aby se na jedno CD vešla celá Beethovenova Devátá symfonie. Dnes jsou CD nejcasteji osmdesátiminutová, ale existují i varianty s délkou devadesát devet minut. Disky delší než 80 minut však nemusí být citelné na všech prehrávacích.
Historicky první album vyrobené ve forme kompaktního disku bylo The Visitors od skupiny ABBA, a to 17. srpna 1982.[1] Na prelomu 80. a 90. let spolu s klesající cenou prehrávacu a disku kompaktní disk zcela vytlacil predtím rozšírené dlouhohrající gramofonové desky s analogovým záznamem zvuku tzv. „elpícka“ (z anglické zkratky LP, long play).
CD se také brzy zacala používat ve svete pocítacu jako obecné datové médium, s kapacitou puvodne 656 MB (74minutová), dnes nejcasteji 700 MB (ve skutecnosti se na ne vejde 701 nebo 702 MB - 80minutová). Menší osmicentimetrové disky mají kapacitu 184-210 MB, tzn. 21-24 minut. Na CD se dají ukládat i informace v podobe referátu, prezentací, tabulek, atd. CD-ROM zarízení na ctení CD, jehož autory byly firmy Philips a Sony, je urceno pouze ke ctení informací. Dovoluje uložení až 650MB programu a dat.
CD-formát zacíná být vytlacován diskem DVD, s jeho klesající cenou a klesající cenou rekordéru. DVD disk je prímým pokracovatelem CD nejen svojí vnejší podobou (CD je od DVD laickým pohledem prakticky nerozeznatelné), ale i digitální technologií záznamu dat. Kapacita bežných DVD je oproti klasickému CD zhruba šestinásobná. Životnost media CD je asi 8 let. nápisy, které bývají na audio CD: © - copyright (oznacení nositele práva autorského, tzv. copyrightová doložka) ? - phonogram (oznacení nositele práva výrobce zvukového záznamu, tzv. fonogramová výhrada) OSA - Ochranný svaz autorský BIEM - Bureau International de l'Edition Mecanique SPARS kód: ADD - analogové nahrávání a strih, digitální konecné zpracování DDD - plne digitální metoda nahrávání hudebních CD LC - (label code) - kód viz Liste der Labelcodes (nemecky), napr. LC 00358 je císlo oznacující nakladatelství Supraphon, atd. SU - nakladatelské císlo nakladatelství Supraphon kompilace
