Jan Osten Mystery Cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Cache venovana zdislavickemu rodakovi, Janu Ostenovi, ktery je vsak soucasne generaci uz spise neznamy. Z duvodu moznosti ulozeni je cache mimo obec, pohledem na Zdislavice a Huru (bohuzel i na silo :( ) se ale muzete pokochat z uvodnich souradnic (kde doporucuji zanechat vozidlo) a od mista ulozeni.
Spisovatel a prekladatel, Jan Osten, puvodnim jmenem Jan Ohrenstein, se narodil 23. brezna 1871 ve Zdislavicich c.p. 23 jako sedme dite zdejsiho postmistra Emanuela Ohrensteina. Po ukonceni obecne skoly ve Zdislavicich vystudoval ceskou realku v Karline a nasledne vstoupil na prazskou Ceskou techniku, kde studoval strojni inzenyrstvi.
Jelikoz se na studiich v Praze musel sam vydrzovat, vysokou skolu nedokoncil a zazadal o misto urednika u posty, kde byl prijat. Jeho prvni misto bylo od domova hodne vzdaleno - mesto Bregenz na brehu Bodamskeho jezera na rakousko-nemeckych hranicich. Tento pobyt znacne rozsiril jeho obzory, cestovani nebylo v tehdejsi dobe prilis rozsireno, a zacina psat sve prvni povidky, pro ktere cerpa namet prave z techto alpskych oblasti. Zatim je vsak nezverejnuje.
Pomerne brzy se vraci do Prahy, kterou jiz neopusti. Pokracuje ve sve tvurci cinnosti a nekolik povidek zasila dr. Servaci Hellerovi, redaktorovi Narodnich listu, s prosbou o posouzeni a pripadne otisteni v deniku. Hellerovi se povidky libi, uz mene se mu ale zamlouva spisovatelovo nemecke jmeno. Traduje se, ze si ho pry napsal na papir a tak dlouho v nem skrtal jednotliva pismena, az z Ohrensteina vznikl Osten. Mlademu autorovi nabidl, ze jeho povidky vytiskne s podminkou, ze budou podepsany timto umeleckym pseudonymem. Ohrenstein souhlasi, a tak zacina jeho umelecka draha pod timto jmenem. Nakonec si na Ostena meni uredne i sve obcanske jmeno.
Pocatkem devadesatych let se tak jeho dila zacinaji objevovat v tisku. V besidce Narodnich listu vychazeji jeho drobne povidky z kancelarskeho a spolecenskeho prostredi, nektere s jemnym humorem. Drobne prace uverejnuje i v Narodni Politice, Zlate Praze, Vesne, Besede lidu a dalsich. Vetsi prace mu jsou otisteny tez v casopisu Lumir, ktery vydava J.V. Sladek.
Sveho casu byly jeho povidky velmi oblibene, zvlaste u prostych ctenarek. Dnes jsou jeho literarni dila vicemene zapomenuta. Nejvice byly ocenovany jeho Kancelarske obrazky, na kterych byla zachycena atmosfera v tehdejsich c.k. uradech, kde az do sve smrti pracuje jako urednik reditelstvi post a telegrafu, technickeho oboru.
Mezi spisovateli ma mnoho znamych, dlouholete pratelstvi ho poji s basnikem Antoninem Sovou, ktery na jeho pozvani travi svou dovolenou v r. 1905 na zdislavicke poste. Sam Osten do Zdislavic casto jezdi a nektere sve povidky umistuje prave do sveho rodneho kraje. Kuprikladu v poslednim romanu, ktery ale vychazi az po jeho smrti, vylicil loretskou pout. Roman byl vydan pod nazvem "Pozde, ale prece".
Mimo jine je take autorem dramatickych her a literarnich a divadelnich recenzi. Tez se venoval prekladatelstvi, prekladal z francouzstiny a nemciny. Prelozil mimo jine i dila Maupassanta, Heina, Richepina ci Coppeea.
V roce 1919 byl stizen tezkou nehodou zlomenim nohy, ktera jej dlouhodobe pripoutala na luzko. Kvuli tomuto zraneni obdrzel dovolenou, kterou travil ve svem rodisti. Umira nahle, o dva roky pozdeji, 19. dubna 1921 v Praze, kdy podleha onemocneni chripkou.
Z jeho del:
Pani a panaci; Kancelarske obrazky; Drobne crty; Kvety bez plodu; Velke cile; Na venku; Duse i srdce; Den ze dne; Tri lasky; Zachvevy srdce; Lide radni a ledajaci; Laska i flirt; Ranena srdce; Lev a myska; Hromobiti; Pozde, ale prece
Zajimavosti:
- Jan Osten byl silnejsi postavy a Jaroslav Hasek o nem napsal povidku s nazvem "Nejtlustsi cesky spisovatel Jan Osten". K precteni na >>teto adrese<< (format pdf).
- Na starem zidovskem hrbitove v Trhovem Stepanove se jmeno Ohrenstein vyskytuje na nekolika pomnicich.
Uryvek z romanu Pozde, ale prece, tykajici se loretske pouti:
Nastal mesic zari, zne byly skonceny, obili svezeno do stodol, jen tu a tam opozdeny ovsik dozraval nekde na vrchu u lesa. Pobyt Jarkuv chylil se ke konci, v polovici zari mel se dle prani otcova vratiti do Prahy a pomahati otci v zavode. Jarka nyni skoro cely cas travil na Strechove; jezdil s Evzenem na Horni Lhotu, chytal s nim ryby, vyjizdeli nekdy ve trech s Elou; projizdeli se na lodce; Ela ukazala Jarkovi sve malby: krajinky, zatisi, byly ovsem diletantske, ale pekne provedene. Pochvalil je, poukazal i na chyby, chodili spolu malovat do parku a Ela byla poslusnou a vdecnou zackou.
"Jak jsem rada," pravila mu jednou pri malbe, "ze zde zustanete pres loretskou pout. Pojedete s nami, ze ano? To je nas svatek, kde kdo v okoli jde k Lorete. Je to jiz pristi ctvrtek, prijdte rano k nam a po obede pojedeme spolecne."
Osmeho zari se Jarka dostavil a po obede jeli. Jela i pani Paroubkova, ktera zridka kdy se nekam vydala. Jeli v landaueru, Evzen na koni podle nich. Prekrasna cesta lesem vedla do vrchu ku kosteliku. Na ceste bylo plno povozu i chodcu: kocary a selske povozy, lide z mesta i venkovane. Jak se blizili ke kosteliku, zaslechli jiz zvuky hudby, sum lidi, vrzani kolovratku, az z toho sla hlava kolem.
Kostelik stal na podezdivce a vevodil velkemu prostranstvi, na nemz stalo jedine staveni: jednopatrovy dum. Bydlel tam pansky hajny, jenz mel zaroven hospodu, pak tam meli pristresi knizeci pensiste nizsiho druhu: hajni, safari, poklasni a vdovy jejich. Kolem kosteliku byl hrbitov, kam pochovavali jedine vrchnostenske uredniky; napisy na hrobech, ponejvice nemecke, oznamovaly, kdo tam odpociva. Opakovala se stejna jmena, patrne urady prechazely s deda na syna a vnuka. Majetnik panstvi, knize A., byl Nemec, proto i urednictvo, ac melo ceska jmena, davalo zemrelym na hrob nemecke napisy. Kostelik byl prosty, bez vysloveneho slohu. Buh vi, proc ho zde postavili? Snad se nekteremu z knizat A. zalibilo toto misto v lese, tiche a skryte, a rad tu prodleval. Snad pojila se k mistu nejaka legenda, nikdo o tom nevedel. Faktum bylo to, ze se zde konala osmeho zari velika pout, na niz se sjizdeli a schazeli lide z daleka siroka.
Z otevrenych oken hospody v prizemi panske budovy zavznivala vriskava hudba: jecel klarinet, brucela basa, hlasne zaznivaly trubky, rincely cinely a rachotily bubny. Byla to sumarska hudba, hrajici po poutich. Tam v dusnem vzduchu, prosycenem kourem, vypary z piva a lihovin a lidskym potem, otacely se parky, vrazejice do sebe na malem prostoru, ktery jim byl vymeren.
Za domem v ridkem brezovem lesiku staly kocary a povozy, kone okusovali listi brizek a divali se udivene velkyma ocima na nezvykly ruch. Kocove, pecujici o kone, co chvili odbihali do hospody zatanciti si a vraceli se s plechacem piva, s nehoz bila pena stekala.
Na velkem prostranstvi mezi kostelem a hospodou staly boudy kramaru a kramky prodavacu a mezi nimi prochazely davy lidi: vesnicane i pani, damy v kloboucich. Byly tu boudy, kde se fotografovalo, byla tu i menazerie, na platenych stenach namalovany byly obrazy, predstavujici hruzyplne vyjevy: tu pri honbe na tygry klesl kun na zem, lovec spadl a divoky tygr se na neho vrha a rve mu nohu ci ruku; vedle ohromny aligator pozira od nohou cernocha, jenz, zda se, ze ma poteseni z teto zabavy: jeho tvar se usmiva a lezi tak klidne, jako by odpocival po obede. Byly tam dva obrazy, znazornujici historii Jonasovu. Na jednom bylo zobrazeno, jak velryba polyka Jonase, je mu videti jen pul tela a nohy a ty jsou bose. A na druhem jej vyvrhla a hle! ma na nohou boty. Evzen hrave rozresil tuto zahadu: prorok nalezl pry v brise velryby boty nejakeho sveho predchudce, ktere velryba nemohla straviti a obul si je.
Deti tlacily se kolem kramku, kde v beckach byly nakladane okurky, kus stal dva dvouhalere a nadavkem se dostal hrnecek "laku", kysele vody z okurek, jenz mladezi obzvlaste chutnal.
Tu zase lakala vune parku, ohrivajicich se v kotlicich, ku vzacnym hodum. Ale vetsina kramu byla venovana vecem potrebnym. Byly tu kramy s latkami, na metry tu odmerovali ze "stucku" platno, kanafasy, svonepaj, kartoun, gradl, sukno i "struks"; jinde stal kram s hotovymi obleky, hospodari zkouseli kabaty, krejci narovnaval na nich saty, vychvaluje, ze jsou na kupujiciho "jako ulity". Na bidlech visely boty, dukladne boty na zimu z teletiny i z hovezi kuze, s podkuvkami, "shrnovacky", jichz nalestene holene leskly se v zari slunecni jako kovove roury; vedle kozesnik nabizel kozichy, podsite ovci kuzi a cepice, dukladne cepice ze sukna, s lesklym stitem a s "usima", jez se snurkou daly privazati pod bradou.
Ceho hospodari bylo treba, vse se zde dostalo. Kolar vystavoval tu hrabe, pohrabace, cepy, ale i cele vlacihy tu mel, brany na kypreni pudy, hotove loukote a "spice" do kol, lisne a oje s vahami. Vedle byly motyky, sekery, lopaty a k nim rukojeti z bukoveho dreva. Na prknech lezely svazky kos a srpu, tady byl nejcilejsi obchod. Kupovati kosu neni jen tak snadna vec. Kosa a kosa je rozdil. Prisel sedlak; vezme kosu, vezme druhou, cely svazek jich prohledne znaleckym okem, ale podrobneji se jimi nezabyva; to je prohlidka jen tak, povsechna. Konecne mu jedna padne do oka a tu podrobi zevrubne prohlidce. Vezme ji a ohyba spickou ku drzadlu, jak je ohebna, prejede palcem po ostri, dychne na lesklou plochu a pozoruje dech, jak se rozplyva, prejede hrbetem kosy po kameni a klade ji k uchu, naslouchaje, jak zni, znova ji ohyba; polozi ji stranou, zkousi jinou, jako by se mu prvni nelibila, ale po ocku se prece na ni diva, vraci se k ni zase; znova ji bere do ruky, ohyba, dychne na ni, prejede hrbetem kamen, konecne se rozhodl. Nastava smlouvani. Kupec rekne cenu, kupujici podava polovinu. Kupec se obrati k jinemu zakaznikovi, jako by prvniho neslysel. Tento podava o malickost vice, zadna odpoved. Pridava po desetihalerich, konecne se zastavi u jiste vyse. Kupec neodpovida a hledi si noveho zakaznika. Hospodar polozi kosu, ale ne na ostatni, nybrz stranou a pomalu odchazi. Odejde asi pet kroku, kupec nan vola. Vraci se pomalu, jako by mu na kose jiz nezalezelo. "No, tak pridejte jeste dvacet haleru a vezmete si ji," pravi kupec a mavne rukou, jako by udelal spatny obchod. Kupujici opatrne vysazi penize na prkno a odnasi kosu opatrne. Ma radost, ze lacino koupil dobrou vec, kosa je znamenita, on se v tom vyzna. Jiz mel nejednu v ruce.
Sedlar, jenz prodava chomouty a ohlavky, oprate a postranky, tesi se take nemale pozornosti. Ma na krame spoustu remenu a reminku. Nejvice jdou na odbyt reminky k cepum, jez musi byti pevne, by se neprekroutily. Opodal je bednar se spoustou puten, dizi, skopku, kadi z bileho dreva, s obrucemi z leskleho plechu i ze dreva. Hrncir je tu nejen s "kamennym" nadobim, ale ma take porculan; zvlaste na odbyt jdou hrnecky, pomalovane obrazky s napisy: Na pamatku, Ze srdce, Upominka z pouti, Dobre chutnani. Ty kupuji se za darek z pouti. Reseta, sita, nuse, kosiky, osatky, opalky, zkratka vse, ceho treba.
Byli tu lide, vzdaleni pet sest hodin cesty, kteri prisli pesky, vysedse za casneho jitra, nelelkovali dlouho, nakoupili, ceho potrebovali a brzy po poledni vraceli se k domovu, aby pred noci dosli. Tady se setkavali pribuzni, kteri nekdy po cely rok se nevideli, vedeli navzajem, ze u Lorety nekdo z rodiny bude; tady se dozvidali novinky a zpravy o rodinnych udalostech. "Loretska pout" byla i jakymsi oznacenim casovym, dulezitym meznikem. Rikalo se: to bylo tyden pred loretskou pouti, ten den po loretske pouti, kolem loretske pouti.
Strechovsti pani a s nimi Jarka prochazeli se mezi kramy, nakupovavali hojne darky pro celed, jak to bylo zvykem. Potkavali tu mnohe zname: statkare z okoli, uredniky panstvi, pany z mesta; take Korefovi tu byli a okupovali Evzena, jenz tonul v blazenosti.
Jarka kracel po boku Ely. Byla dnes vesela, ziva, oci ji zarily, bavilo ji to vse jako male decko. Jarka musel s ni jiti do zverince, kde to nevypadalo nikterak tak hruzne, jako na plachtach venku bylo vyobrazeno. Dali se spolu fotografovati na jednom obrazku.
Zastavili se u kramu pernikare.
"Vite, co se patri, kdyz hoch s divkou prijde ke kramu pernikare?" ptala se Ela. Jarka se na ni tazave podival, nevedel toho.
"Koupi ji srdce a cim je vetsi, tim dokazuje vetsi lasku," poucovala ho Ela.
Jarka pristoupil ke kramku a bez rozmysleni vzal nejvetsi srdce, jake tam bylo a podaval ho divce.
Podekovala a zardela se.
"Prectete si, prosim, co je na nem napsano."
Jarka si nevsiml, co na srdci bylo, teprve nyni precetl verse, psane bilym cukrem, nalitym na hnedy pernik:
Protoze vas miluji,
to srdce vam daruji.
"Ja vam take neco koupim, jak je to zvykem," slibovala Ela. "Jen az tam prijdeme." A kdyz prisli k mistu, kde prodavali hrnecky, Ela vybrala jeden a podala ho Jarkovi. "Z lasky" bylo napsano na bilem porculanu zlatymi pismeny primitivnim pismem.
Potkali se s Korefovymi, slecna Elsa tiskla ku prsum take pernikove srdce a Evzen nesl na maliku hrnecek. Divky si ukazovaly navzajem srdce, smaly se, septaly si.
"Ja jen mam strach, ze vam v noci bude obema spatne," pravil Evzen.
"Proc by nam bylo spatne?" ptala se sestra.
"No, az snite ta srdce," pravil Evzen.
"Vy barbare!" pohrozila mu Elsa. "Co pak darky z pouti se jedi? Ty se nechaji pekne na pamatku. Ulozi se do bavlnky, pekne do hezke skrinky a az budeme stare babicky, otevreme skrinku, podivame se na srdce a vzpomeneme si na krasne doby mladi a na toho, kdo nam srdce daroval."
Zdroje:
Jaroslav Pouzar: Podblanickou minulosti, podtitul Kapitoly z historie Vlasimi a okoli
Ladislav Kadlec (tehdejsi kronikar obce): clanek ve Zdislavickem zpravodaji c. 1/2001
Jan Osten: roman Pozde, ale prece
Nyni staci vybrat spravne odpovedi na otazky a muzete vyrazit na finalku:
Otec Jana Ostena zastaval funkci:
starosty A = 5
postmistra A = 6
pisare A = 7
Za Ohrensteinovym pseudonymem Osten udajne stoji:
Servac Heller B = 8
J.V. Sladek B = 4
Antonin Sova B = 2
Jan Osten prekladal z:
anglictiny a nemciny C = 6
polstiny a nemciny C = 2
francouzstiny a nemciny C = 8
Loretskou pout vylicil v romanu:
Den ze dne D = 2
Pozde, ale prece D = 4
Na venku D = 3
V popisu loretske pouti se autor obsirne rozepisuje o dukladnem vybirani:
kosy E = 6
sekery E = 4
bran na kypreni pudy E = 8
Divky a mladenci se na pouti vzajemne obdarovavali:
satky a hrnecky F = 6
hrnecky a obrazky z pouti F = 8
pernikovymi srdci a hrnecky F = 2
Souradnice, na kterych se naleza cache:
N 49° 41.ABC E 014° 57.DEF
!!! Od 29.10.2010 zmena souradnic. Pokud mate stare, provedte korekci.!!!
(otazky zustaly stejne, zmenily se ciselne hodnoty)
~~~~~~~~
Pro prvnich deset nalezcu je ve schrance maly prakticky darek, na ktery se nevztahuje pravidlo vymeny.
~~~~~~~
Additional Hints
(Decrypt)
qbzrx, gnuav mn febhorx