Voda je pro všechny základ života a pro vodáka je voda neco jako pro kacery nalezená keš. Kdo jezdí vodu, miluje proud reky, šplouchání vln, hucení jezu, praskání vecerního táboráku a vubec veškerou tu atmosféru, která k vodáctví patrí, dá všem za pravdu, že je to neco kouzelnýho a nepopsatelnýho, na co cekal tak dlouho než to opet po roce prijde, na co se tak moc tešil a co ten, kdo na vode nikdy nebyl, nemuže nikdy pochopit. Jen jak se každorocne otevrou brány rek, vodák zbystrí, jeho srdce poskocí a tep se mu okamžite vyhoupne na netypické lékarské hodnoty. Nebeží ale hned za doktorem pro pilulku na tlak, pokud to zrovna není kamarád vodák, se kterým by se podelil o své nálady, ale hned letí vytahovat a kontrolovat stan a spacák, jestli v nem není z poslední vody treba zapomenutá ponožka, kterou tak dlouho a bezradne hledal, vyhnat pavouky z ešusu a zkouknout do kulny lod, jestli je holka porád tak krásná jako tomu bylo loni. Vubec mu nevadí pár pavucin, které se za ten cas stihly na lodi a pádlech díky šikovným pavoukum objevit a které s radostí jemu vlastní smete a projde i každý kousek kánoe, jestli v ní není nekde náhodou sebemenší dirka, které si po minulé sezóne nevšiml a kterou by ted sám hned a nebo pozdeji s kamarády u piva nebo nejaké dobré lahvinky opravil. Není nad to, když prípravy probíhají za prítomnosti všech, kdy se vše plánuje a domlouvá a kdy celou atmosféru ješte více zpríjemní vytáhnuté legracní zážitky z predchozích vodáckých akcí a k tomu všemu neco dobrého na zub a neco, cím se to všechno spláchne. Na vodu se jezdí s partou, ve které je každému dobre a se kterou se užije pokaždé kopa legrace. Když je potreba, drží pri sobe, delí se o jídlo a pití a dokážou jeden druhému pomoci, když mu není zrovna nejlépe. A když je na lodi nálada pod bodem mrazu, tak nesmí chybet nápoj proti trudomyslnosti, kterej má vždy správnej vodák po ruce a na který se nesmí zapomenout. Nikomu nevadí, když ho venku štípne komár nebo když si sedne do mravenište a kousne ho mravenec do zadku, protože to každý bere jako soucást pobytu na rece, nikomu nevadí, když mu slunícko spálí záda nebo když na lodi za dešte zmokne, protože na vode jsou na tom všichni stejne. A když se nekdo pri sjíždení šlajsny nebo trochu divocejších perejí cvakne, tak se po vynorení z vln a po úspešném chytání a vylovení utopených vecí, na kterém se podílejí i všichni kolem, tomu všemu nakonec stejne jen zasmeje, protože i tohle je soucástí vodáckého života a muže se taková vec stát úplne každému. Treba i vám. Vecer pri ohni se pak všichni podílí stejným zpusobem na likvidaci zásob jídla a pití a ti, co se zrovna vykoupali, tak se zahrívají necím ostrejším. Samozrejme, že k vode patrí i návštevy hospudek podél reky a v kempech, sezení s ostatními vodáky a ochutnávání místních moku. Na vode je vždycky krásne a voda spolu se sjetými jezy a kilometry rek prináší i nezapomenutelné zážitky, které si nosí každý v srdci. A za to, že mají k sobe vodáci tak blízko, hovorí jasne jejich vstrícné ,,,,,,,„Ahóóój“““““!!!

Modlitba vodáka