Blízká setkání mudlího druhu

na výchozích souradnicích tentokát nic nehledejte, dá se tam pohodlne zaparkovat

Rychlý pohled na displej me utvrzuje, že finálka není od výchozích souradnic daleko. Je to hezká procházka a až stromy povyrostou, bude to pekná alej. Ješte prekontrolovat všechny veci: razítko, tužka, telefon. Nerad bych se zase vracel, jako vcera. Ješte zamknout auto a klíce do kapsy se zipem. To je zvyk.
Tak a ted kudy se dostanu k cíli, nebude to kratší tady tudy? Pod botami povrzává písek se šterkem. Nikde nikdo. Jen cesta, stromy, v dálce boží muka a mírný vánek.

---

"Haló, pane" trhnu sebou leknutím, nikoho jsem prece nevidel a otocím se.
"No ano, Vy, co tu deláte? Jste na soukromém pozemku!" zaznelo odnekud.
Najednou spatrím staršího pána. Kde se tu vzal? Otocím se a vydám se smerem k nemu a snažím se co nejrychleji zhodnotit situaci, jeho výraz a taktiku vyjednávání.
"Tak to se omlouvám, nevšiml jsem si" zacínám opatrne omluvou.
"Copak není videt ta cedule? Tak co tu deláte?" opakuje durazneji otázku.
"A chcete slyšet pravdu nebo si mám neco vymyslet?" zkusil jsem zažertovat.
"No pravdu, samozrejme!" odvetí pán a já musím s pravdou ven.
"Hledám tady poklad. Teda ne tady, ale tam tím smerem" ukazuju rukou, která svírá navigaci, "to je taková celosvetová hra, geokešing se to jmenuje" cekám na reakci.
"Jo tak poklad ríkáš! Deláš si snad ze me blázny?!" zacíná mi najednou tykat a až ted vidím, že má u sebe hul.
Hrome, že jsem si radeji neco nevymyslel. Že jdu na houby, že jsem geodet nebo že mi ujel autobus. Nebo jsem mel utýct, težko by me dohonil.
"Tak pojd, panácku, pojd hezky se mnou!"

"Pojd se mnou" pokracuje pán a ukazuje holí. Strach ze me trochu opadnul, ale stále nevím, co me ceká.
"To seš dneska tretí, brzo ráno tu byli dva mladíci" pokracuje.
"Musíš jít touhle alejí až k lesu, tam jsou vyrezávaný lavicky, pak ješte kousek rovne a pak do lesa po ceste, tady na tyhle císla 49°55 15°45".
Ale to prece nejsou ješte celé souradnice, ríkám si v duchu, nebo snad ano?!
"A odkud ta císla vubec máte?" pokracuju se zvednutým obocím.
"Nechal mi to tady jeden taky takovej blázen" odpovídá s úsmevem.
"A taky ríkal, že je potreba hledat borovici nebo kámen, tak neco,
tak už honem bež a štastnou cestu, a at najdeš, co hledáš!"