Působení školských sester de Notre Dame v Javorníku v letech 1950-1995

V roce 1859 byl v Javorníku založen klášter kongregace Chudých školských sester naší Paní, provozujících mateřskou a dívčí obecnou školu, od roku 1883 působily ve zdejší nemocnici rovněž sestry boromejky.
Vratislavský biskup Heinrich Förster nechal vystavět klášter pro sestry řádu Chudých školských sester de Notre Dame. Vedle nechal postavit učebny obecné školy s dívčím penzionátem.

Postupný vývoj protináboženského tlaku se po revoluci 1948 nejdříve projevil zestátněním některých církevních škol pro účely státu. Od politiky vyjednávání mezi státem a církevní hierarchií se přešlo k ostřejší linii.  Do konce roku 1949 byly zestátněny všechny církevní školy a zabrány kongregační domy. Zřídil se dozor nad církvemi, který zastával nově jmenovaný SÚC (Státní úřad pro věci církevní). Ten navrhoval ve spolupráci s StB konkrétní plány postupu vůči církvi. SÚC vypracoval plán na soustředění řeholí v akci K.  Nejprve mužských: v dubnu – květnu 1950 (2 376) a pak ženských od července do srpna.

Do Javorníku byly Školské sestry de Notre Dame z Horažďovic a z dalších míst nedobrovolně nastěhovány 8. srpna 1950 (v první etapě 70 sester a ve 2. etapě koncem srpna 33 sester). Přidělena jim byla budova na Lidické ulici. V Javorníku po celou dobu sídlilo také vedení Kongregace, která je mezinárodní. Ovšem do roku 1968 byla komunikace s provinciemi z jiných zemí velmi omezená. Sestry se podle možnosti zapojovaly v javornické farnosti.

Náplň činnosti určoval SÚC a dozor nad sestrami byl svěřen tzv. referentkám. 40 sester pracovalo v lesní školce, ostatní vyšívaly gobelíny, pletly, šily šaty, draly peří a dávaly privátní hodiny, především jazyků. Sezónně pomáhaly v místním JZD sázet řepu a sbírat brambory.

V březnu 1951 poskytly práci Oděvní závody Jiřího Wolkera v Prostějově – šití na 60 strojích. Od dubna se začalo v Bílé Vodě. V září 1951 byla přestěhována šicí dílna z Bílé Vody do Javorníku a umístěna v tělocvičně ZŠ.  Nejdříve pracovalo v této dílně jen 8 sester, později už 42. Šily tuženky do pánských kabátů a v květnu 1952 přešly na pásovou výrobu šatů. Od roku 1953 přišly na řadu balonové pláště, z nichž 1955 kusů bylo odesláno do Finska.  V říjnu 1955 převzala od SÚC péči o sestry Česká katolická charita.

Od roku 1950 do roku 1955 se vystřídalo několik referentek u sester ustanovených SÚC a za jejich dozoru nepřiměřených MNV před sestrám uspokojivý. Teprve, když sestry přijala Česká katolická charita ve svých charitních domovech, se situace změnila. JUDr. Šeděnka prohlásil, že není možné dohledu, protože si sestry vydělají vlastní práce.

V prosinci roku 1955 dostalo 14 sester výpověď z výroby pro snížení výrobního plánu samotným ministerstvem. V březnu 1956 byly Prostějovem propuštěny i zbylé sestry.

Charita pomáhala najít práci i v Praze v Řempu, ale s malým úspěchem. Sestry se snažily a pracovaly v zahradnictví, zase se vrátily k pletení, malovaly, háčkovaly a spřádaly vlnu. Od České katolické charity dostaly šicí stroje (10 starších a 5 nových) a zhotovovaly kabelky, šily sukně, různé šaty – měly hodně práce, věci šly na odbyt. Jedna sestra malovala šátky, které v té době byly v módě. Další 2 sestry se naučily tkát a pak pletly šály.

V říjnu 1957 musely sestry opustit tělocvičnu, která byla předána ZŠ. Dílna se přestěhovala do nově opravených místností bývalého „soudu.“ V únoru 1958 přijala Česká katolická charita sestry do stavu zaměstnanců. A také se starala, aby sestry měly práci, a zásobovala je potřebným materiálem. Šily se bundy, šatové sukně, pláště tvídové, flaušové i balonové. Tak rok 1958 znamenal dobrý rozjezd pro šicí dílnu.

Soudní budova č. 8 na náměstí patřila Apoštolské administratuře v Těšíně. Ta ji pak postoupila České katolické charitě.

Mnoho starostí a nejistot prožily sestry v následujícím roce 1959. Týkalo se to nejen zaměstnání sester, ale i ohrožení z přestěhování – nedostatečná informovanost z Prahy a pak i MNV v Javorníku – v otázce bytu po Mikeskových. V části soudní budovy bydlel bývalý ředitel zámku, který se v prosinci 1959 odstěhoval. Jeho místnosti připadly České katolické charitě. JUDr. Šeděnka z ČKCH podal vyrozumění o přechodném využití bytu a zaslal opis dohody s MNV Javorník, jemuž se byt propůjčuje do června 1959 pro kanceláře demoličního vojenského oddílu. Dohodu potvrdil a schválil církevní odbor MŠK. Od ledna 1960 pak podléhala šicí dílna Charitní výrobně v Broumově.

Proběhla i první jednání o přemístění výroby parament z Oseka u Duchcova, které zprostředkovala vedoucí dílny - sr. Lucietta Karvánková. V roce 1960 už sestry bydlely na „soudě“, ale ne v bytě po Mikeskových. Od dubna dostaly sestry vedoucího, který byl současně správcem Charitního domova v Bílé Vodě. 31. října se uskutečnilo přestěhování výroby parament „Chrámová služba – závod 60“ z Oseku do Javorníku včetně 17 sester. Závod spadal pod Textilní podnik v Červeném Kostelci. Pod tuto firmu přešly tedy i sestry z javornické šicí dílny v květnu 1961. Byt po Mikeskových sestry obdržely a zařídily v něm ubytování pro 11 sester a šicí dílny.

V první polovině června 1962 došily sestry pro Červený Kostelec a koncem června došlo k likvidaci a rozvázání pracovního poměru 23 zdejších sester. Některé sestry byly povolány do ústavů pro oligofrenní děti, jiné přešly do výroby parament. V Chrámové službě bylo zaměstnáno 34 sester. V budově číslo 8 byly vymalovány dílny a část chodeb používaných Chrámovou službou, závodem 60. Provedly se také opravy okenních rámů, nátěr oken i další opravy a údržba budovy.

V září 1968 po podání žádosti na Apoštolskou administrativu v Českém Těšíně o zřízení kaple na „soudu“ došlo povolení a začátkem října byla kaple posvěcena. Kromě toho dala Apoštolská administrativa povolení ke zřízení křížové cesty v srpnu 1971. Ta byla umístěna v kapli.

Postupně až do roku 1972 se prováděly na budově různé údržbářské práce – stolařské, svářečské, kovářské, zednické i malířské. V roce 1980 došlo k přečíslování domů na náměstí: budova soudu dostala přiděleno číslo 7. I tento rok se prováděly v domě různé opravy a úpravy i ve vybavení závodu – pořídily se nové šicí stroje. Ve vedení závodu došlo ke změně. Po úmrtí sestry Lucietty Karvánkové se stala vedoucí sestra Cherubína Válková.

PRO VÍCE INFORMACÍ NAVŠTIVTE MĚSTSKÉ MUZEUM - MÍSTNOST VĚNOVANOU ŠKOLSKÝM SESTRÁM.

BÝVALÁ SOUDNÍ BUDOVA

Bývalá budova zemského soudu č. 7 je empírovou budovou postavenou na biskupských pozemcích pod zámkem Jánský Vrch.  Po ničivém požáru města v roce 1825 byla tato budova přestavěna. Nová soudní budova se sousední sýpkou se zřejmě rozšířila starší zástavbu směrem do náměstí. Částečně tak pohledově zasunuly kostel Nejsvětější Trojice z náměstí do Puškinovy ulice. V roce 2007 budovu v dražbě odkoupilo město Javorník. V roce 2012 byla budova vyhlášená jako kulturní památka.Od roku 2018/2019 probíhala rozsáhla rekonstrukce. V červnu 2020 byla budova SOUDu - Turistického centra slavnostně otevřena.

V roce 2007 v dražbě budovu odkoupilo město Javorník.
V roce 2012 byl prohlášen za kulturní nemovitou památku.
V roce 2015 byl zpracován stavebněhistorický průzkum (SHP), který měl vliv na poznání zapomenuté historie domu v centru města i zapomenuté části historie města samotného. Tento průzkum byl jedním z podkladů pro žádost o dotaci „Paczków a Javorník. Dvě města, jedna historie “.
V roce 2016 byla zpracována projektová dokumentace a získáno stavební povolení k opravě budovy.
V roce 2018 byla schválena prováděcí projektová dokumentace. Podklady pro prováděcí dokumentaci kromě stavebněhistorického průzkumu
a detailního zaměření na inventarizaci dveří a oken, pasportizace oken a restaurátorských záměrů a záměr opravy kachlových kamen.
V roce 2019 probíhala rozsáhla rekonstrukce celé budovy.
V červnu 2020 se budova zpřístupňuje veřejnosti,  v budově je i nové informační centrum, městské muzeum půjčovna elektrokol, odpočinková místnost pro turisty nebo veřejné wc.

Po požáru města v roce 1825 dvůr zanikl, zmíněné domy byly spojeny v jeden úřední dům. Přestavby se ujal v roce 1828 po velkém požáru města, stavebník, biskup Emanuel Schimonski - viz nápisová deska vedle vstupu do budovy z náměstí Svobody. 

Staré Komorní ředitelství (Kameraldirection), v průběhu let tato budova sloužila jako úřadovna. Od roku 1832 zde byl zemský soud, od roku 1849 okresní soud. Po 2. světové válce zůstala soudní budova na několik let opuštěná. Koncem 50. let 20. století zde našly bydlení Chudé školské sestry Naší Paní, které v Javorníku působily již dříve. Založily zde koncem 50. let 19. století klášter sv. Hedviky. Dnes tato budova je domov pro seniory a základní škola (klášter).

INFORMACE KE KEŠCE:
Keška je uvnitř budovy, odlov s naplánujte dle otevírací doby IC.
Pro vozíčkáře je vedle dveří zřízen zvonek. Ideální pro rodiny s dětmi.