Pocta Donaldu Enterichovi Letterbox Hybrid

V celé řadě nádherných příběhů, které nám chris444 poutavě vypráví, se postupně dozvídáme o životě, úspěších i neúspěších a slavných i méně slavných činech jednoho z největších Čechů, nám všem velmi dobře známého Donalda Entericha, osečenského mlynáře a člena Okrašlovacího spolku v Osečné.
Možná jste si – stejně jako já – už také položili otázku: „Jak to vlastně Donald Enterich mohl všechno stihnout?“ Pokusili jste se někdy vyjmenovat všechny skutky této osobnosti, které nám doposud stará kronika Geschichte der Stadt Oschitz odhalila?
Protože si tohoto osečenského velikána velice vážím (a věřím, že jste na tom stejně), pokusil jsem se jeho doposud publikované činy sepsat a seřadit je chronologicky, abychom si všichni uvědomili, že jeho život byl naplněn opravdu dlouhou řadou významných skutků.

Tady je tedy jejich přehled a doufejme, že dalším studiem osečenské kroniky se bude tento seznam dále rozrůstat:

Co jsme se však doposud ze staré kroniky Geschichte der Stadt Oschitz nedozvěděli, byla Enterichova záliba v občasných výletech na nedaleký vrch Jeschken, dnes známý jako Ještěd, na jehož vrcholu se nyní nachází jedna z nejpoutavějších staveb v České republice.
Enterich využíval své známosti s dávným přítelem Jarnowem z Turnova, který jako podomní obchodník Osečnou čas od času se svým obchodním vozem navštěvoval.
Poté, co Jarnow v Osečné skončil svou obchodní činnost, využil Enterich místa, které se na voze uvolnilo prodejem zboží, a nechal se vyvézt na vrchol Ještědu, kam obchodník Jarnow dále směřoval, neboť zásoboval i tamní horský hotel.
Hotel byl slavnostně otevřen 13.1.1907. V přízemí hotelu byla velká společenská místnost pro víc než 100 hostů, hotel měl 23 pokojů a noclehárnu, terasu pro 50 lidí a 23 metrů vysokou rozhlednu. To pro Jarnowa znamenalo dostatečný počet návštěvníků, kterým také nabízel své zboží.
Na výlet s sebou Enterich brával i dva své věrné přátele. Bígla Donalda a vlčáka Donalda. Oba věrné psy si půjčoval od chalupníka Bära, který je pojmenoval stejnými jmény proto, aby nemusel volat na každého zvlášť. Stačilo tedy, když Enterich zavolal: „Donalde, k noze“ a oba psíci přiběhli najednou. Enterichovi také vyhovovalo, že si jejich jména velmi rychle zapamatoval.
Poté, co všichni tři na vrcholu Ještědu seskočili z vozu, Enterich se rozloučil s Jarnowem a vydal se v doprovodu obou Donaldů pěšky na svou oblíbenou procházku. Ta nabízela krásné výhledy do kraje v okolí Osečné a Enterich se tak mohl kochat nádhernou krajinou.
Nejčastěji se Enterich na vrchol Ještědu dostával v letech 1909 až 1911, kdy Jarnow pravidelně zásoboval stavbu více než tříkilometrové sáňkařské dráhy vším možným zbožím. Jednalo se o první dřevěnou dráhu svého druhu na světě. Spolu se zde také zúčastnili prvního mistrovství Evropy v sáňkování, které se konalo v roce 1914. O tom, zda byli aktivními účastníky, prameny nehovoří, ale vyloučené to rozhodně, vzhledem k Enterichově dobrodružné povaze, není.
To, jak se pak Enterich se svými psími přáteli dostával z Ještědu zpět domů, není doposud známo. Jisté ovšem je, že tyto občasné výlety přestal uskutečňovat někdy v roce 1933, kdy byla postavena lanová dráha na Ještěd, která způsobila nejen značný příliv turistů rušících Enterichovo tiché rozjímání, ale sloužila také pro zásobování horského hotelu zbožím. Obchodních služeb obchodníka Jarnowa z Turnova již tedy nebylo více potřeba.

Pojďme se nyní s Donaldem Enterichem projít jeho oblíbenou výletní trasou, tedy aspoň její částí, která je nám známa.

Můžeme hypoteticky začít přímo v Osečné, kde spolu s Enterichem a jeho psími přáteli nasedneme na plošinu vozu obchodníka Jarnowa a necháme se vyvézt až na vrchol Ještědu. Odtud se již pěšky vydáme po červené turistické značce k níže položené chatě Ještědka a pokračujeme po červené kolem Černého vrchu, pamětní desky Vladimíra Vele a mineme horní stanici sedačkové lanovky z Horního Hanychova na Skalku.
Mineme průchod 15. poledníku Ještědským hřebenem a blížíme se k Pláním pod Ještědem. Na křižovatce s Dělanou cestou odbočíme prudce doprava a po žluté turistické stezce pokračujeme směrem k Machově skále. Zhruba 100 metrů před Machovou skálou míjíme přístřešek, u kterého najdeme jeden z nejkrásnějších výhledů do kraje.
Právě na tomto místě Enterich sedával a hledě do kraje tiše rozjímal.
I my se zde zastavíme, pokocháme se a během rozjímání se pokusíme najít odpověď na otázku, jaké číslo má zdejší cedule naučné stezky „Terasy Ještědu“. Pokud je toto číslo „7“, pokračujeme dál po žluté. Pokud je toto číslo „3“, vrátíme se zpět na Pláně pod Ještědem, kde si dobře promyslíme další postup.
Kdo se rozhodl správně, měl by dojít až k místu, kde žlutá turistická stezka odbočuje z Dělané cesty doprava do kopce. Na tomto místě je další z cedulí naučné stezky, na které jsou vyobrazeny pomníčky loveckého štěstí. Pokud jsou tyto pomníčky na ceduli vyobrazeny „3“, pokračujeme dále po Dělané cestě, pak přejdeme hlavní silnici vedoucí z Liberce do Českého Dubu a přes Křižany a Druzcov dojdeme až do Osečné. Ti z vás, kteří jsou znalí, mohou využít zkratku přes louku a les a vzít to přímo přes Druzcov a vyhnout se tak Křižanům.
Pokud jich je ale „7“ odbočíme spolu se žlutou značkou a směřujeme k Červenému kameni. Jestliže jsme se rozhodli správně a dorazili jsme po cca 660 metrech na správné místo, měli bychom stát u cedule číslo 9 naučné stezky „Terasy Ještědu“ a na ní najít obraz věnovaný skutkům našeho velikána. Své hledání zaměříme zejména na její zadní stranu. Obraz pečlivě prostudujeme a zjistíme indicie A a B. Jsou trojciferné.
Naše procházka pokračuje na souřadnice N 50° 43.(A+743) E 014° 58.(B-562). Zde je ukryta schránka, jako vzpomínka na Donalda Entericha a jeho oblíbené výlety ve společnosti obou psích přátel. Klíč k jejímu odemčení prozatím není potřeba. Zkusíme to bez zámku.
Se schránkou prosím zacházejte opatrně. Nevyndavejte ji z úkrytu. Stačí natáhnout ruce, odklopit vrchní část. Krabička je dostatečně velká, aby se do ní vešly i menší trackovatelné předměty.

Kousek od tohoto místa je také nová vyhlídka, která nabízí překrásný výhled na Osečnou. Na tomto místě se Donald Enterich rád zdržoval delší dobu a hlavně zde věnoval nemálo času svému tichému rozjímání. Tak si to tu také vychutnejte.

Kdo došel na Pláně pod Ještědem, je už asi doma. Kdo došel až do Osečné, může jet domů autobusem. Kdo dorazil jinam, musí si poradit po svém. Každopádně si to celé užijte.