To bylo motto, které provázelo život nejúspěšnějšího českého jezdce v závodech do vrchu. Mnohonásobný mistr republiky a trojnásobný mistr Evropy, Otakar „Krakonoš“ Krámský, se narodil v Jilemnici 1. července 1959. Už od mládí se věnoval naplno sportu, jako správný horal začal lyžovat a již v roce 1975 se stal dorosteneckým vicemistrem republiky v běhu na lyžích. O rok později se stal reprezentantem v dorostencích a taktéž byl zařazen do kádru olympijských nadějí. Ve vynikajících výkonech pokračoval i během studia vysoké školy, bohužel zdravotní problémy s páteří byly v roce 1980 příčinou ukončení slibně se rozvíjející kariéry lyžaře-běžce.
Ovšem, když to nešlo na lyžích, šlo to za volantem. Ota si pořizuje svoje první vlastní auto FIAT 850 coupé, který v roce 1981 mění za svoji první škodovku, klasické kupé 110 R.
Začíná tak takřka desetileté období, kdy Otakar závodí za volantem auta domácí značky. V roce 1985 se stává mistrem ČSR ve třídě "A -1300" s vozem Škoda 120 LS, stejný úspěch zopakuje o tři roky později s autem Š130 L.
Velká změna nastala v roce 1991, kdy Krakonoš vyměnil závodní náčiní, konkrétně Ford Sierra Cosworth RS, se kterou závodil ve skupině ''N'', a stal se Mistrem republiky na okruzích, vice mistrem republiky v závodech do vrchu. Na evropské scéně získal 9. místo divize I. cestovní vozy a 4. místo ve skupině ''N''.
Ovšem největší, dalo by se říci přímo životní změna nastala o rok později, kdy se Ota spojil s mnichovskou automobilkou a BMW ho provázelo po zbytek závodní kariéry. Jak se nakonec ukázalo, byl to krok správným směrem.
Což potvrdily zisky tří titulů mistra Evropy v letech 1995, 1997 a 1998. Skvělé výsledky podtrhl druhým místem na evropských kopcích v letech 1996 a 2002. Zapomenout by se nemělo ani na čtyři třetí evropská umístění 1993, 1994, 2001 a 2010.
Fenomén skupiny A, držitel mnoha rekordů, přechází v roce 1999 do divize II nejrychlejších sportovních prototypů za volant italského spideru Osella PA 20 s motorem BMW. Domácí mistrovství ''Krakonoš'' opět vyhrál a v Evropě získal krásné páté místo v divizi II. sportovní a formulové vozy. Stejná auta i stejná umístění si Otík vyjezdil o rok později v roce 2000. Od roku 2001 jezdí Ota s ''plackou'' jak Evropu, tak domácí mistrák a špičkové nářadí je sakra znát. Z evropských kopců si přiváží celkově třetí místo a doma se stává absolutním mistrem republiky. Výčet úspěchů v dalších letech je vcelku jednoduchý. Do roku 2005 je Krámský pravidelně absolutním mistrem České republiky a z evropských kopců si vozí skvělá umístění, nejhůře skončil v roce 2003 na sedmém místě.
Od roku 2005 se začal věnovat vývojovým pracím pro úpravu monopostů F3000 a formule Nippon. Do vozu Reynard 99L formule Nippon zabudoval motor Cosworth pocházející z formule 1 a připravil aerodynamické prvky na zakázku pro monopost Reynard. Současně zahájil spolupráci s ÚPAM v oblasti konzultací projektů zkušebních stanovišť motorů. V roce 2007 pro zahraniční zákazníky dokončil BMW M6/K18 Gumball, jehož repliku později postavil i pro domácího klienta. V roce 2009 ve firmě vznikl nejvýkonnější vůz v historii firmy BMW M3/GTS Siluete, jehož první testy se uskutečnily v roce 2010. V téže době byla představena klientská verze vozu BMW M3/GTR.
Souběžně s konstrukční činností a vedením firmy i závodního týmu byl Ing. Otakar Krámský, přezdívaný Krakonoš, 25 let naším nejúspěšnějším jezdcem v závodech do vrchu – mj. byl třikrát mistrem Evropy a pětinásobným držitelem Zlatého volantu.
Zpráva, která nás zastihla 25. 4. 2015 krátce po poledni, byla neuvěřitelná, smutná a bez sebemenší možnosti změny. V prvním tréninku na závod do vrchu v rakouském Rechbergu došlo pravděpodobně k poruše na zadní nápravě, Ota Krámský ztratil kontrolu nad vozem Reynard K15 a velkou rychlostí narazil čelně do stromu.
Fabio Danti, Miroslav Fajkus, Lionel Regal, Georg Plasa, Pavel Kurka, Luboš Opolský, Miroslav Kmeť.
To je několik jmen, se kterými Ota závodil, a potkal je stejný osud.
Závodí spolu dál, ovšem u nás na Zemi tu šanci již mít nebudou. Snad někdy příště, jiný čas, jiná dimenze...
Ke keši samotné.
Ověření souřadnic jsem nedával, neb není potřeba. Nic se nemusí luštit, nebo složitě počítat. Stačí jen pozorně hledat a najednou se souřadnice ukážou. Pak už můžete vyrazit na odlov.
Jak je mým zvykem, není schovaná pod kamenem či v pařezu. Kdo se bude dobře dívat, záhy ji uvidí. Od úvodních souřadnic není dál než jeden kilometr a dá se zaparkovat opravdu nedaleko.