STŘÍBRŠTÍ OSTROSTŘELCI
V roce 2003 obcanské sdružení STROM-Stríbrští obcané mestu-zacali obnovovat cinnost a tradici stríbrských ostrostrelcu, neboli ozbrojené mestské gardy. Ta puvodní byla založena roku 1747, v roce 1815 byl meštanský ostrostrelecký spolek reorganizován a tvoril takzvanou divizi o síle 90 mužu. Velitelem byl Christoph Petrželka, mestský radní. V roce 1847 dostal pluk od korunního prince Ferdinanda slavnostní prapor. Pak v následujícím roce se ostrostrelci zúcastnili pohrbu knežny Eleonory, manželky maršála Alfréda Windischgrätze v Kladrubech. Eleonora byla zastrelena pri bourlivých událostech roku 1848 v Praze. Parádní uniformy a klobouky s kohoutími péry získali príslušníci ostrostreleckého pluku v roce 1861.
Soucasný vzhled uniforem.
Pak následovala slavná historie, strelnice, malované terce, slavnosti, uniformy….Na to naši soucasní ostrostrelci navázali. Ten puvodní spolek se rozešel k 31. prosinci 1925. Když se zamyslíme nad úkoly ostrostrelcu, strežit porádek ve meste, strážit nádraží a jiné duležité objekty, zasahovat ve chvíli konfliktu, nemužeme se ani divit, že byli rozpušteni, ci se rozešli dobrovolne. Stríbro té doby bylo plné národnostních konfliktu, protože 9/10 místního obyvatelstva tvorili Nemci, kterí ne zrovna nadšene vítali vznik Ceskoslovenské republiky v roce 1918. Další informace o ostrostrelcích a jejich strelnici v parku byly cerpané z knihy vzpomínek rodáku z našeho mesta Johany a Karla Cechových, vydané v Dinkelsbühlu v roce 1995. Zde se také píše, že zbrane meli ostrostrelci uložené na radnici, ale ucili se strílet na míste k tomu urceném, na strelnici. Ta se nacházela v parku pod konviktem. Byl to dum císlo 210 s jedním bytem v podkroví, prostor urcený ke strílení a schuzím. Zde se také tocilo pivo. Jak strelnice vypadala, nevíme, žádný snímek se nezachoval. Ale víme, že sloužila svému úcelu 76 let. V roce 1869 vznikla na míste dosavadní strelnice novostavba.
Fotografie strelnice po rekonstrukci
Stavební náklady dosáhly výše 5 000 rakouských zlatých. Celá zástavba v této východní cásti námestí byla úplne jiná. Mezi klášterem-císlo 444 v Mánesove ulici-a konviktem vedla cesta do parku k bývalé a nove rostoucí strelnici. Prostor to byl úzký a nevyhovoval. Proto vznikla nová cesta jednak z námestí vedle dnešní komercní banky a z druhé strany od bývalého Javozu, sochy svatého Jana Nepomuckého z ulice 28. ríjna. Pod konviktem je dodnes patrné místo, kde se nacházela budova strelnice. Byla dvoupatrová, postavená ve švýcarském stylu. V prízemí se nacházel prostorný tanecní sál a pred ním smerem k pivovaru zastrešená veranda. Strelnice mela dva vchody, jeden uprostred verandy a druhým se vcházelo prímo z cesty do tanecního sálu. V horním patre byla kuchyne a výcep, byt pro hostinského a další velká spolecenská místnost. Horní plácek vznikl postavením druhé operné zdi a rozšírením horní cesty. Odtud vedl k hornímu patru strelnice drevený most, spocívající na klenbe z pálených cihel. Vnejší spojení obou pater vytvárelo kamenné pulkruhové schodište. Sklep na pivo a zásoby se nacházel pod hradbou konviktu a byl zasypán a asi i zazden. Pred verandou byl zastrešený hudební pavilónek a pod ním v jihovýchodním rohu najdete na fotce stanovište pro strelce. Strílelo se pres potok k protejšímu svahu. Manželé Cechovi píší, že u cíle strel byl zretelný lapac kulek jako pulmetrová plochá prohluben a asi metr vysoký násep. Obe tato místa leží mimo cesty a zakrýval je jedlový porost. Podél zadní cásti spodní operné zdi stála kuželna a dráhu lemovaly dve rady kaštanu. Pri slavnostních príležitostech stávalo okolo strelnice až 30 masivních stolu, okolo každého ctyri lavice s operadly. Všechen nábytek byl natren na bílo. Steny tanecního sálu zdobily cetné mnohdy umelecky hodnotné královské a cestné terce. Strelnice 17. dubna 1892 v noci po velikonocní nedeli vyhorela. Mezi nejvetší slavnosti patrilo vysvecení vlajky privilegovaného streleckého spolku 6. cervna 1870, pak 15. srpna 1889 osmdesáté výrocí založení Stríbrského peveckého spolku. O letnicích se každorocne konala v nedeli po svatém Prokopu (4. 7.) slavnost horníku a v nedeli po svatém Floriánu (4.5.) slavnost hasicská. Pak se tu tancovalo a vznikaly zde prátelské a milostné vztahy. Tato nová strelnice stála 23 let. Strelci meli snahu budovu obnovit, ale tehdejší okrašlovací spolek a nekterí prominentní radní tomu zabránili. Temto mravokárcum byla trnem v oku hlavne hospudka. Místo však dále fungovalo k príležitostným oslavám, byl tu altánek a detské hrište. Paní Eliška Cepková vzpomínala na toto místo jako na centrum her detí a vycházek maminek do prírody.
Soucasný vzhled bývalé strelnice.
Po požáru bylo zachráneno jen nekolik tercu, které si mužete prohlédnout v našem mestském muzeu.
Fgep ehxh qb qvel buav anubeh n fhaqrw fpuenaxh wr zntargvpxn.