Tam, kde v jizni casti Pardubic dnes stoji sidliste Dukla, byla do prvni svetove valky rozlehla travnata plan, obecne nazyvana execirak cili vojenske cviciste. Slouzilo hlavne jezdectvu - jak by ne, Pardubice mely od dob tricetilete valky stalou jezdeckou posadku. A ne malou. Take se tu, kdyz vojaci - jak se tehdy rikalo - pauzirovali, vypasaly kravy a ovce a na konci prvniho desetileti min. stoleti se sem chodila pardubicka verejnost divat na prvni letecke pokusy Ing. Jana Kaspara. A po nem na radu dalsich, kteri si zde postavili i primitivni hangary.

Pocatkem listopadu 1914 sem nahle vtrhli zememerici, kteri cely execirak krizem krazem vykolikovali a v poslednim listopadovem pondeli pak tady zacali svou praci kopaci, tesari, zednici, instalateri, kamnari a rada dalsich nejruznejsich remeslniku. Do jara byli se vsim hotovi - vyrostlo tu 365 prevazne drevenych baraku, obklopenych kolem dokola plotem, v nemz napis nad branou oznamoval, co se tu zrodilo: "K. u. K. VERWUNDETEN und KRANKENSTATION in PARDUBITZ - C. a K. STANICE PRO RANENE a NEMOCNE v PARDUBICICH". Ano, par mesicu po zacatku prvni svetove valky vyrostla v Pardubicich vojenska valecna nemocnice pro 10.000 ranenych ze vsech bojist prvni svetove valky!

Areal se rozkladal na 80.000 ctverecnich metrech jizne od nadrazi az k Jesnicankam, na vychode od ulice V Raji a na zapade az k zeleznicni trati z Rosic n. L. do Chrudimi.
Pardubicka "karantena" patrila ke 3 nejvetsim valecnym nemocnicim v Rakousko-Uherske
monarchii. Stalo tam na 365 budov (vetsinou s drevenymi omitanymi stenami), z toho 198 nemocnicnich baraku po 50 luzkach v kazdem z nich..
Karantena mela kapacitu 10 tisic ranenych a nemocnych a radu specializovanych pracovist. Dalsich 150 baraku slouzilo pro spravu nemocnice, operacni saly, ubytovny pro lekare, zdravotni a dalsi personal, bakteriologicke laboratore, pitevny, marnice a kaple., byty pro vojaky strazni sluzby, byla zde skladiste, lazne, vodarna, precerpavaci stanice, dulezita vyrobna protez, drubezarna, jatky, chladirna, spalovna, pradelna, zehlirna atd. - bylo to rozlehle, naprosto sobestacne mesto.

Toto barakove mesto melo i dalsi rozsahle technicke zazemi. Do karanteny vedl zeleznicni pripoj a stalo tam i 5 nadrazi. Kuchyne a vlastni pekarna mela kapacitu denni pripravy jidla a peciva pro 13 tisic osob. Vlastni drubezarna dodavala denne na 500 vajec.

Ze vsech ranenych, ktery se do "Karanteny" dostali jich ale temer osmnact set jiz z nemocnice neodjelo - byli pochovani na jiz zrusenem vojenskem hrbitove v okoli soucasneho pardubickeho krematoria. Tech, kteri v Pardubicich skoncili svou vojenskou i zivotni pout, tvorilo 37 narodnosti. Lezelo tu napr. kolem 500 Turku, 433 mrtvi byli z ceskych zemi, 324 z Madarska atd.

Barakove mesto na vojenskem cvicisti mizelo po skonceni valky (1918) jen pozvolna. V r. 1919 se sem nastehovali ceskoslovensti vojaci zeleznicniho pluku, ktery sem byl prevelen. Vojaci tu zustavali do doby, nez byla postavena nova kasarna pluku na dnesnim Zborovskem namesti. Likvidace trvala az do roku 1924. Radu objektu si pronajaly ruzne pardubicke vyrobni a skladistni podniky, dva bloky obsadil tehdy prave vznikly pardubicky zeleznicni pluk. Zbyvajici puvodne vapnem nabilene drevene baraky, nazyvane "Karantena", vyuzilo mesto jako provizorni byty pro mestskou chudinu, ktera zde sice nasla na vice jak dvacet let levne ubytovani, bydleni tu vsak bylo, jak baraky postupne chatraly, pod lidskou dustojnost.

V roce 1949 prisel definitivni konec tohoto dreveneho mesta - na jeho miste vzniklo prvni novodobe pardubicke sidliste Dukla. Prizemni drevene baraky od roku 1947, kdy se zacalo sidliste stavet, nahradily cihlove domy, stavene tehdy progresivni metodou proudove vystavby. V Ceskoslovensku poprve uplatnene prave na tomto pardubickem sidlisti. Nektere z baraku karanteny ale v zapadlych okrajich teto casti mesta pretrvaly jeste i dlouho potom.

Z pardubicke "karanteny". Hrst vzpominek

Tri leta drzel mne rakousky orel ve svych sparech a z toho skoro 21/2 roku ztravil jsem v pardubicke zalozni nemocnici barakove, vulgo karantena a jeste vulgarneji "galanterna" zvane. Je s podivem, jak snadno a rychle clovek dovede setrasti vsechny vzpominky na vojensky zivot, na to nedobrovolne otroceni hohenzollerno-habsburskemu imperialismu - dnes vsecko to telesne a predevsim dusevni stradani, vsecka ta mravni muka, ktera jsem zejmena prve mesice v neznamem madarskem meste prodelaval, lezi za mnou jako mlhavy, davno jiz zapomenuty zly sen.
Sluzba v pardubicke karantene byla jiz prijemnejsi; byl jsem doma, u sve rodiny jsem bydlil a se stravoval, pisareni v kancelari bylo mene namahave nez strazni sluzba, kterou jsem musil konati v Uhrach.
Karantena byla tenkrate ohromny, desetitisicovy ustav, ve kterem bylo stale 6 az 8 tisic nemocnych, as 2000 "komandovaneho muzstva" a legie osetrovatelek a sluzebniho personalu. Toto barakove mesto zilo svym vlastnim zivotem, zvlastnim a zajimavym, jehoz vyliceni bylo by opravdu hodno pera Macharova. Kdo v nem nebydlil, nestravoval se a nenocoval, jako prave ja, nemohl ovsem vniknout uplne do duse karanteny, abych se tak vyjadril, tomu uniklo mnoho z toho mnohotvarneho, sverazneho zivota obrovske nemocnice.
Pardubicka karantena byla rozdelena na pet oddeleni neboli sekci; kazda z nich mela oddeleni administrativni (kancelare a obytne baraky pro lekare, uredniky a osetrovatelky, dale kasarna pro komandovane muzstvo) a oddeleni nemocnicni o 40 barakach. A jako svuj zvlastni raz mel zivot v kancelarich v kasarnach, v nemocnicnich barakach, tak lisil se i podle jednotlivych sekci. Kazda mela sve zvlastnosti, sveho ducha, ktery ji vtiskovala predevsim osobnost jejiho komandanta. Pacienti i komandovane muzstvo radi byli umistovani na pr. na V. sekci (velitel p. stabni lekar dr. Sedivec), tez na IV. (dr. Krasa), mene radi jiz na I. a nejmene na III., jejiz velitel pluk. lekar dr. Kotesovec "zral vojnu" a s pacienty se nikterak nemazlil, propousteje je casto teprve napolo uzdravene z nemocnice, zvlaste bezelo-li o "urlaubry", t.j. takove pacienty, kteri se roznemohli doma behem sve dovolene. II. sekce (pohlavni a kozni nemoci), majic za pacienty skoro vesmes ostre, "vykoukane" hochy, telesne jinak zdrave, mela zostreny rad a disciplinu a byla jaksi statem pro sebe. Zvlastni species nemocnych na II. sekci byli vojaci stizeni vredy na dolnich koncetinach (Unterschenkelgeschwur); bolaky vzdorovaly vsemu odbornemu leceni po cele mesice, ale jakmile nemocnemu prisla dovolena nebo sprosteni na neurcitou dobu, zahojily se rychle bez pricineni lekarskeho v nekolika dnech. Cim valka dele trvala, tim techto bolaku, jejichz vyroba a udrzovani bylo tajemstvim vojaku, stale pribyvalo prave tak jako umelych phlegmon, ktere si zvlaste "urlaubri" zpusobovali podkoznim vstrikovanim rozmanitych latek (benzinu, petroleje, mleka, atd.)
V karantene bylo vubec mozno konati studie, jak vojna nebyla nic jineho nez nepretrzite pasmo svindlu a podvodu. Na vojne neplatilo: "S poctivosti nejdal dojdes", naopak, vojak, ktery vojenskou sluzbu a jeji povinnosti bral poctive a doopravdy, byl predmetem posmechu a nenavisti. Pri nasem pomeru k habsburske monarchii bylo to pochopitelne a prirozene, jenze jsme, bohuzel, tuto rakouskou vojenskou moralku po statnim prevratu z 28. rijna namnoze prenesli i do armady Csl. republiky.
Pardubicka karantena pri sve ohromnosti skytala vitany utulek mnohych "odbornikum", kteri predstirajice s neuveritelnou obratnosti a rafinovanosti tu neb onu chorobu, vyhybali se fronte neb sluzbe u kadru. Mnozi dovedli se protloukati po zaloznich nemocnicich cele mesice, ba leta, a libovali si zvlaste pardubickou "karantenu", tam ze jsou nejlepe schovani. Pamatuji se na pripady, ze z nemocnice byl propusten, dokumenty opatren a na nadrazi vypraven uzdraveny vojak, ale ve skutecnosti nejel nikam, zustal pekne na baraku a vydrzel tam, jsa dorozumen se "sestrickou" a dozorcim organem, treba jeste nekolik mesicu, nez se na podvod prislo. Bylo mozno i tohle: z nemocnice v Uhrach byl poslan do pardubicke karanteny nemocny a dan mu pruvodci Madar. Cestou se dohodli a provedli tento velkolepy svindl: pruvodci pustil nemocneho, ktery mel domov na ceste, do jeho bydliste, osvojil si jeho papiry a prihlasil se za nej do nemocnice, kde si pobyl jiste tri ctvrti roku, "nez to prasklo". A mohl tam pobyt jeste dele, kdyby byl nezapomnel obnovit uplatek sikovateli kancelare sve nemocnice v Uhrach, aby dale mlcel a po nem se neshanel.
Vedlo by mne daleko liciti vsecky ty neuveritelne uskoky, podvody a svindle, ktere se provadely v pardubicke karantene mezi marody i komandovanym muzstvem vsech distinkci; v tom smeru byla karantena "vysoka skola", ac jsem presvedcen, ze to v jinych velkych zaloznich nemocnicich nevypadalo o nic lepe. To jiz prinasela vojna s sebou. Chci dnes skonciti rozmarnym pribehem, hotovou humoreskou, ktera svedci o tom, ze ani des a utrapy valky nedovedly vyhladiti z mysli vojaku smysl pro ctveractvi a kratochvili.
Velitelem straze nemocnicni byl major M., statkar z Moravy, figura opravdu typicka, o nemz kolovaly v karantene a po Pardubicich cetne historky a anekdoty. Koupil si p. major jednou v meste asi 10 jaternic a nejaky salam. Vysed z kramku zastavil na ulici prvniho vojaka a pta se ho: "Jses z karanteny?" - "Poslusne prosim, ano p. majore". - "A znas mne?"- "Poslusne prosim ano, p. majore." - "Tady mas dve cigarety a tenhle balicek mi doneses do karanteny. Muj burs ho od tebe prevezme. Zitra se u mne prihlas a dostanes jeste nejake koureni" - Ale dopadlo to jinak, nez p. major ocekaval: vojak balicek do karanteny sice donesl, ale pravemu majiteli ho nedorucil, nybrz jaternicky a salam snedl s kamarady sam. Pan major zuril, ze vsech peti bloku komandovane muzstvo musilo pred nej predstoupit a patral mezi nim po onom sibalovi, ale marne. Asi za dva mesice potkal najednou onoho vojaka v odlehle ulici ve meste. Poznal ho ihned, ale tvaril se, jako by mu byl uplne neznamy, a zastavil ho s vlidnou otazkou, zdali by nedonesl sikovateli strazniho muzstva v karantene psanicko, ktere okamzite napise. Vojak se vsi ochotou, ze ano. Pan major vytrhl z notesu list a napsal na nej, aby straz dorucitele ihned zatkla a uveznila, psani vlozil do obalky, zalepil a sveril vojakovi, kteremu dal od cesty, tese se v duchu, jak si ho zitra poda. Bohuzel, zase to dopadlo jinak, nez chytry pan major predvidal. Vojak byl jeste mazanejsi, sel a dal mile psani - bursovi p. majora s dodatkem, ze je ma ihned odevzdati sikovateli straze. Stalo se, sikovatel dal burse, marne protestujiciho, zavrit, jak to dopis p. majora narizoval. Vecer pan major marne se shanel po svem bursovi, zlobil se, klel a sliboval, ze da lumpa zavrit, netuse, ze zatim uz, chudak, sedi v chladku. Rano primo zuril, kdyz burs jeste nebyl doma a skociv k telefonu, narizoval sikovateli straze, aby dal okamzite po nem patrat a jak ho dopadne, by ho hned zavreli. Udiveny sikovatel hlasi, ze burse dal uz vecer za mrize - na rozkaz p.majora!
Překvapení veliké, a smích po cele karanténě, když se vše rozhlásilo, ohromný. Pan major nejen musil oželit jaternice a salám, nýbrž i svou pomstu, jejíž ukojení měl takřka již v hrsti, přenechati Pánu Bohu.

Stage 1
N50º 01.924
E015º 45.966
Stojíte na místě starého pardubického nádraží, kam přijížděly vlaky s raněnými z evropských bojišť a byly dopravováni na nádraží v Karanténě.

Počet zamřížovaných oken v přízemí na severní straně budovy starého nádraží (modrá budova) = A

Stage 2  - POZOR! Dle informací z terénu je budova zbourána a tudíž je tato indicie nedostupná. Tak pro výpočet berte, že B = 14.
N50º 01.(56xA+7)
E015º 45.(40xA-1)
Pod azimutem 140’ ve vzdálenosti cca 15m je jedna z bývalých provozních budov Karantény.
Počet oken na severní straně budovy = B

Stage 3
N50º 01.(AxBx2+152)
E015º 46.(B-A+1)

Na tomto místě bývalo nádraží karanténa. Ještě v 70.letech zde stával jeden z původních opěrných sloupů nádraží.
Součet čísel na slunečních hodinách = C

Stage 4
N50º 01.(C+A-2)
E015º 46.(2xA+C-1+A)

Stojíte na místě, kde do 70. let stávala jedna z budov s operačními sály.
Číslo popisné současné budovy ve formátu xxx = D
Kontrolní součet jednotlivých cifer = 10

Final Stage
N50º 01.(5xC-33+D-10xB)
E015º 46.(C+2xA+B-9)

Přesně tahle vypadaly dřevěné baráky Karantény. Stojíte před pravděpodobně úplně posledním dochovaným barákem.
Počet oken na východní straně baráku = E
Ujdi E+1 kroků od JV rohu baráku pod azimutem 0º a začni hledat.

Během vyzvedávání finálky dávejte pozor, jedná se o místo s častým výskytem geomudlů, kteří ani nemusí být vidět.