„Nechci nikdy vidět islandskej kraj zpívá se ve folkové písničce, ze které jsem si vypůjčil název této mysterky. Zpívá se v ní o trampské osadě v Jizerských horách (díky Svene). Tato cache vás však přivede na skutečný Ostrov ohně a ledu, který je pro běžného Evropana těžko představitelný, jak jsem ho poznal já. Jedná se opravdu o velmi stručný průřez, pokud bych chtěl popsat všechna místa, která jsem tam navštívil, jednalo by se o opravdu neúnosně dlouhý listing.
Několik technických poznámek: všechny indicie mohou být víceciferné, pokud narazíte na větu typu „jméno je F“, znamená to, ze za F dosadíte počet písmen daného jména v prvním pádě a v originálním tvaru (žádné čechismy, nebo anglismy). Případné ch se bere jako jedno písmeno. Na úvodních souřadnicích najdete pouze konzulát Islandské republiky v ČR.
Nejprve stručně k historii ostrova:
- Island byl jedním z posledních velkých ostrovů na kterém se usídlili lidé. První zmínka o ostrově pochází od řeckého (!) obchodníka Pýthea z roku 325 př.n.l., ale prvními stálými obyvateli byli až v 8.stol. n.l. irští mniši. Podle jiného zdroje byl ostrov objeven jakýmsi Naddoddrem, který se plavil z Irska na Faerské ostrovy a chybou v navigaci se nakonec dostal až k pobřeží Islandu (nebude to poslední chyba toho typu v historii ostrova).
- Prvním známým osadníkem byl od r.872 Nor Ingólfur Arnarson. Svou osadu založil v míste, které mu určili bohové a které nazval „Kouřící zátoka“, skandinávsky Reykjavík. Po něm se na ostrově začali usazovat zejména norští vikingové, mnohdy vyhnanci.
- V roce A* došlo k uzavření smlouvy, podle které se ostrov stal součástí norského království. To umožnilo rozkvět obchodu s pevninou. Ten byl ukončen po roce 1380, kdy se dovršilo spojení Skandinávie pod nadvládou dánského krále. Od 16.století docházelo v do té doby prakticky výhradně katolické Skandinávii k násilné protestantizaci. Jejím vrcholem na Islandu byla poprava posledního katolického biskupa ve Skálholtu. Kromě toho byl pro Island vyhlášen dánský obchodní monopol, který, spolu se sérií přírodních katastrof, zničil tamní hospodářství natolik, ze se uvazovalo o vysídlení obyvatelstva do Dánska.
* Vzhledem k tomu, že se zdroje poněkud rozcházejí, zvolte rok, končící dvojkou.
- Ke zlepšení poměrů došlo až začátkem 19. století. Samostatnost ostrov získal až v roce 1918 v rámci tzv. Personální unie, která určila dánského krále pouze jako formální hlavu islandského státu. Unie byla dohodnuta na 25let, zrušena byla však už roku 1940, kdy bylo Dánsko obsazeno Německem. Nezávislý stát byl oficiálně vyhlášen B.6.1944.(Slaví se jako statní svátek).
- Na začátku 2. světové války vyhlásil Island zákonem neutralitu a odmítl německou i britskou žádost o vybudování vojenské základny. Britská vláda se však s tímto postojem nesmířila. Následovalo vylodení Britských a pozdeji i Amerických vojáku a vybudovaní letište u mesta Keflavik východně od Reykjavíku. Toto letiště sehrálo důležitou roli při přepravě amerických vojáků do Evropy a jejich následném návratu. Po válce bylo letište předáno islandské vládě k civilnímu využití.
- V roce 1951 se v oblasti Keflaviku Američané vylodili znovu a pres protest islandské vlády v OSN změnili letiště v obří leteckou základnu, ovládající severní Atlantik. Téhož roku byla uzavřena smlouva, podle které se Američané zavázali platit za základnu vysoký pronájem. Tyto peníze se na dlouhá desetiletí staly základem jedné z nejvyšších životních úrovní obyvatelstva na světě. Ukončení smlouvy a opuštěni základny roku 2006 bylo jedním z důvodů hluboké hospodářské krize ostrova.
|